Postindustriální společnost je ta, kde je ekonomika založena na produkci služeb, nikoli na průmyslu nebo výrobě.
Jinými slovy, společnost lze považovat za postindustriální, když většinu bohatství poskytuje terciární (služby) a kvartérní (výzkum a vývoj) sektory. Stejně tak se činnosti primárního sektoru (těžební činnosti) a sekundárního (přeměna surovin na spotřební zboží) stávají pro ekonomiku méně relevantní.
Z jiného pohledu se postindustriální společnosti vyznačují spíše orientací na služby a znalosti než na transformaci surovin.
Původ postindustriálních společností
Lze říci, že existovala předindustriální společnost, kde byla nejdůležitější primární odvětví, zejména zemědělství. Poté, od první průmyslové revoluce 18. století, byly vyvinuty všechny transformační činnosti, které vedly k průmyslové společnosti.
Koncept postindustriální společnosti se objevil v publikaci Alaina Touraineho s názvem „Postindustriální společnost“ v roce 1969. Později tento koncept použil sociolog Daniel Bell také ve své práci „Příchod postindustriální společnosti“ v roce 1973.
Dá se říci, že dnes jsou některé země, zejména ty v rozvinutém světě, postindustriálními společnostmi. Mnoho národů však jako svou hlavní ekonomickou aktivitu stále má odvětví, jako je těžba, která nejsou součástí sektoru služeb.
Například v případě Španělska by bylo možné s přihlédnutím k tomu, že jeho nejdůležitějším produktivním odvětvím je cestovní ruch, považovat za postindustriální společnost.
Charakteristika postindustriálních společností
Hlavní charakteristiky postindustriálních společností jsou:
- Koncentrace pracovní síly je více v sektoru služeb než v primárních sektorech.
- Teoretické a vědecké znalosti se stávají motorem ekonomiky a způsobu, jakým je společnost organizována. Cení se tedy více než praktických znalostí.
- Informace jsou základním prvkem, a proto se komunikační technologie stávají relevantní v ekonomickém systému, jak vidíme z vývoje internetu.
- Inovace a kreativita jsou klíčovým faktorem při vývoji nových technologií.
- Ekonomická činnost se nezaměřuje tolik na výrobu hmotných statků, ale na nehmotná aktiva.
- Nedochází pouze ke změně v ekonomice, ale také v demografii. Průměrný věk populace se tak zvyšuje v důsledku delší životnosti (v důsledku lékařského pokroku) a snížení porodnosti.
- Z politického hlediska bude moc záviset více na znalostech a méně na akumulaci kapitálu nebo výrobních prostředcích.