NATO (North Atlantic Treaty Organisation) je mezinárodní vojenská organizace složená z různých zemí s cílem vytvořit společnou společnou obranu.
NATO se narodilo 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy ve Washingtonu (USA). Byl vytvořen v souvislosti se studenou válkou mezi USA a SSSR, aby se chránil před vysokou přítomností a zbrojní kapacitou Sovětského svazu.
Po skončení druhé světové války začaly západní spojenecké země pozorovat, čím se ruská země stala a jaké jsou její formy organizace a expanze. Kromě sledování toho, jak byl komunismus organizován interně, vyvstává v tomto kontextu obav také potřeba organizovat ze strany evropských zemí.
Vytvoření NATO
Vzniká tak Bruselská smlouva podepsaná Belgií, Francií, Lucemburskem, Velkou Británií a Nizozemskem v roce 1948. Později tyto země začaly vyjednávat s Kanadou a Spojenými státy o vytvoření transatlantické aliance. Toto jednání a začlenění dalších evropských národů nakonec dalo vzniknout NATO.
Smlouva
Smlouva, která dává organizaci základ, byla podepsána zakládajícími zeměmi 4. dubna 1949, ale vstoupila v platnost až 24. srpna téhož roku. Text se skládá ze čtrnácti článků a v jeho preambuli přijímají nadřazenost hodnot prosazovaných Chartou Organizace spojených národů, přičemž svou činnost zakládají na míru a bezpečnosti všech jejích složek.
Článek 1 je prohlášením o záměru, v němž se prohlašuje, že budou mírumilovně zprostředkovány mezinárodní spory, v nichž bude ohrožen mír, bezpečnost a spravedlnost. Kromě nepoužívání ohrožení nebo síly v případech, které nejsou zahrnuty v Chartě Organizace spojených národů.
Článek 2 stanoví cíle, zlepšit mírové mezinárodní vztahy, podporovat stabilitu a blahobyt a stimulovat hospodářskou spolupráci.
Zbývající články Smlouvy stanoví konkrétnější otázky, například povinnost poskytnout pomoc v případě ozbrojeného útoku na signatářských územích a to, co se považuje za ozbrojený útok. Kromě toho, jak se nové státy mohou připojit a jak mohou přestat být členy. Také existence Rady a nezbytných pomocných orgánů.
Členové NATO
Členské země NATO jsou uspořádány tak, jak je uvedeno v následující tabulce.
| Země | Datum založení |
|---|---|
| Belgie, Kanada, Dánsko, USA, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Norsko, Nizozemsko, Portugalsko, Spojené království | 1949 (zakladatelé) |
| Řecko, Turecko | 1952 |
| Německo (federální) | 1955 (v roce 1990 by to udělal zbytek území) |
| Španělsko | 1982 |
| Maďarsko, Polsko, Česká republika | 1999 |
| Bulharsko, Slovensko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko | 2004 |
| Albánie, Chorvatsko | 2009 |
| Černá Hora | 2017 |
| Severní Makedonie | 2020 |
Struktura a organizace NATO
V NATO existuje strukturální rozdělení, na jedné straně by to bylo politické odvětví a na druhé straně armáda. Pokud jde o politickou strukturu, NATO má sídlo v Bruselu, které tvoří delegace NATO. Tyto delegace jsou skupinou lidí, kteří zastupují členské země, a každou z nich vede „velvyslanec“.
Uvnitř ústředí je Severoatlantická rada, který je politickým rozhodovacím orgánem a je složen z velvyslanců, kteří vedou delegace. Tomuto orgánu předsedá Generální tajemník, a je maximálně odpovědným a politickým představitelem NATO. Na stejné úrovni jako Rada je rovněž Skupina pro jaderné plány, jehož konkurence je omezena na jadernou politiku.
Na druhé úrovni je Parlamentní shromáždění NATO, kterou tvoří členové legislativní větve každého členského státu a další partneři. Tento orgán, přes podřízené výbory, stanoví program Rady. Výbory se obvykle zabývají technickými a politickými otázkami odborníky a národními zástupci.
Vojenská struktura je tvořena jinými orgány, nejvyšší hierarchií je Vojenský výbor, a je odpovědný za vypracování vojenské strategie na základě politických směrů přijatých Radou. Rovněž vykonává poradní funkce pro politické orgány. Skládá se z náčelníků štábů obrany členských zemí, mezinárodního vojenského personálu, výkonného orgánu vojenského výboru a struktury vojenského velení.
A konečně, vojenskou velitelskou strukturu tvoří: Spojenecké velení operací a pro něj Spojenecké velení transformace.
Relevantní zásahy
Mezi nejrelevantnější zásahy NATO patří:
- Libye (2011): V kontextu, ve kterém Kaddáfí, nejvyšší vůdce země, provedl represi proti obyvatelstvu, které se projevilo proti režimu. OSN zásah země schvaluje. A NATO pokračuje v invazi s cílem obnovit národní pořádek a ukončit probíhající občanskou válku. Válka skončila smrtí Kaddáfího a porážkou národních sil v rukou povstaleckých skupin a NATO.
- Jugoslávie (1999): Země byla ponořena do velké občanské války způsobené hlavně napětím mezi různými etnickými skupinami populace. V roce 1999 provedlo NATO bombardování kosovského regionu s cílem zastavit všechny vojenské akce, které se na tomto území konaly. Tento zásah byl velmi důležitý, protože byl proveden bez předchozího povolení OSN.