Politická sociologie je studium způsobu, jakým jsou jednotlivci organizováni kolektivně, podporováno analýzou moci, politiky a státu.
To znamená, že politická sociologie zaměřuje své úsilí na mocenské problémy, přičemž bere v úvahu různé sociologické teorie, bez ohledu na náboženství, finanční situaci, rasu nebo pohlaví jednotlivců ve společnosti.
Charakteristika politické sociologie
Zaměřuje se na zkoumání organizace států, jejich vztahů a dopadů na jednotlivce ve společnosti. K dosažení tohoto cíle používá historii, antropologii, ekonomii a politologii.
Teoreticky Max Weber (německý sociolog) potvrdil, že forma ekonomické racionality vychází z organizace společnosti. To znamená, že existují instituce přírodní síly.
Durkheim (sociolog, pedagog a antropolog francouzského původu) uvádí, že od dělby práce je jedinec ve vztahu ke společnosti přítomností veřejných institucí, které jsou v ní obsaženy. Je to proto, že na konci dne je společnost organizována tak, aby řešila své problémy existencí veřejných institucí. Což zase zaručuje systémovou integraci. A právě díky tomu je možné generování modelů chování prostřednictvím sociálních norem.
Důležitost studia politické sociologie
Studium politické sociologie nám umožňuje pochopit různé ideologické pozice. Například kriticky vyhodnotit demokracie v rámci veřejné a sociální politiky.
Pro politickou sociologii je kontextualizace režimů, ať už demokratických nebo ne, zásadní, protože umožňuje analyzovat různé dimenze moci.
Vzhledem k sociální a ekonomické dynamice, která se ve státě vyskytuje, jako je politické vedení, organizace moci, má její studie velký význam, aby obsahovala prvky vysvětlující procesy sociální změny.
Výzvy politické sociologie
Problémy sociální reorganizace a existence nerovnosti vytváří potřebu vytvářet nové způsoby strukturování vztahů mezi veřejnými institucemi a společností.
Vezmeme-li v úvahu, že organizace veřejných zájmů není něčím přirozeným jako rodina, vyžaduje to například posouzení existence demokracií podmíněné manipulací hlasování výměnou za nějaký prospěch pro voliče.
Další příklady výzev, kterým čelí politická sociologie, jsou:
- Existence diktatur, autoritářství a totality.
- Politická role korporací.
- Meze uplatnění autonomie státu.
- Sociální hnutí a média.
- Politický radikalismus.
- Populistický diskurz a jeho důsledky při rozhodování voličů.
Nástroje politické sociologie k řešení výzev
Hloubka analýzy spočívá v tom, co může reagovat na potřeby společnosti v politických záležitostech a zjistit:
- Vlastnosti politického vedení.
- Reprezentativnost státu v demokratických systémech.
- Řízení politických stran v diskurzu versus realita (demagogie).
- Občanská společnost a její zapojení do politického života.
- Podporovat demokracii konkurencí mezi stranami.
- Média podporovaná etickými hodnotami.