Co se děje ve Venezuele? To je otázka, kterou si mnozí kladou při sledování toho, co se v zemi stalo. Inflace dosahuje opravdu dramatických úrovní, hodnota bolivaru klesá a v obchodech chybí základní potřeby. Na Economy-Wiki.com analyzujeme choulostivou situaci venezuelské ekonomiky.
Jedním z velkých makroekonomických cílů je kontrola inflace a dosažení stability cenových hladin. Venezuela, země s nejvyšší inflací na světě, však tohoto cíle zdaleka nedosahuje. Kromě chladu makroekonomických údajů se problémy odvozené z inflace nakonec přenášejí na populaci, která čelí strašnému nedostatku potravin.
Když se ohlédneme zpět do roku 1999, je více než překvapivé, že 1 dolar byl vyměněn za 0,573 bolivaru. Dnes je k získání dolaru zapotřebí 201 787 venezuelských bolívarů. Jinými slovy, od příchodu Huga Cháveze a takzvané bolívarovské revoluce došlo k nárůstu ceny dolaru vůči bolivaru o 32 215,88%. Vezmeme-li jako referenci volební vítězství Nicoláse Madura nad Henrique Caprilesem v dubnu 2013, zjistíme, že dolar za posledních pět let vzrostl o 860,13%.
Abychom těmto číslům porozuměli, musíme hledat příčiny problému uprchlé inflace, který Venezuela trpí. A je to tak, že země, které v současnosti předsedá Nicolás Maduro, je ekonomika, do které se dováží většina produktů, a musíme dodat, že devalvace bolivaru vede k rostoucí inflaci. To znamená, že venezuelští podnikatelé jsou nuceni platit stále více bolivarů za zboží ze zahraničí.
Jak to ovlivní každodenní život Venezuelanů? Vezměme si příklad. Na základě údajů agentury Bloomberg analyzujeme cenu šálku kávy s mlékem. 1. ledna 2016 byla jeho cena 450 bolivarů, o rok později dosáhla 2800 bolivarů a s příchodem roku 2018 činila 20 000 bolivarů.
Nastává doba, kdy ceny rostou tak divoce, že kupní síla občanů není dostatečná ani na nákup nejzákladnějšího zboží pro jejich přežití. To je přesně jeden z nejobávanějších důsledků hyperinflace. Historie nám ukázala dramatické sociální situace způsobené devalvací měny a inflací, například německá hyperinflace Weimarské republiky ve dvacátých letech minulého století, kdy se peníze staly bezcennými a Němci se nakonec uchýlili k barteru, aby se pokusili zásobit.
Ekonomická teorie a zkušenosti stanoví tři možné způsoby řešení ekonomických problémů: tradici, autoritu a trh. Aby čelila nekontrolovanému růstu cen, uchýlila se Venezuela k autoritě, tj. Vláda se rozhodla zakázat inflaci. V tomto smyslu William Contreras jako ředitel Národní dozorčí rady pro ochranu socioekonomických práv nařídil supermarketům prodávat za cenové hladiny 15. prosince 2017.
Ukázalo se, že toto opatření není řešením. S hrozně znehodnocenou měnou nemohou podnikatelé nést náklady na skladování. Vzhledem k nedostatku základních potřeb to nakonec bude mít vážné důsledky pro obyvatelstvo. Chudoba a nedostatek způsobují nespokojenost, zoufalství a rabování.
Nedostatek jídla a dalších základních potřeb není jediným problémem, kterému Venezuelci čelí. Hotovosti jsou vzácné a obyvatelstvo se uchyluje k placení kreditními kartami, ale podle nejnovějších dostupných záznamů (které mohou být zastaralé) asi třetina Venezuelanů nemá přístup k bankovním službám.
Vrátíme-li se k příčinám hyperinflace, kterou Venezuela utrpěla, zjistíme, že venezuelská centrální banka jako měnová autorita nepřispěla přesně k řešení problému, ale právě naopak. Důkazem toho byly velké emise hotovosti vzhledem k tomu, že v roce 2017 vzrostla likvidita o 1 115%. V situaci hyperinflace je zvýšení množství peněz v oběhu zcela chybným opatřením, které zahrnuje rozdmýchávání ohně.