Kalendářním dnem je kterýkoli den v roce, včetně svátků a víkendů.
Pojem kalendářního dne je v právu široce používán. Znát to a odlišovat se od ostatních, jako je koncept obchodního dne nebo pracovního dne, je zásadní pro provedení příslušných postupů a vyhnutí se situacím, které nikdo nechce. Může se nám například stát, že máme soudní příkaz k provedení platby věřiteli do 30 kalendářních dnů. V opačném případě by to mělo právní důsledky.
Ačkoli v některých případech může mít překročení lhůty menší důsledky nebo jednoduše žádné následky, v jiných případech ano. Proto je vždy vhodné dodržet termíny a být si vědomi možných sankcí.
Pokud je rok přestupným rokem (únor má 29 dní), bude mít rok místo 365 dnů 366 dnů.
Kalendářní den, pracovní den a pracovní den
Kalendářní den se liší od pracovního dne a pracovního dne takto:
- Pracovní den: Pondělí, úterý, středa, čtvrtek nebo pátek.
- Přirozený den: kterýkoli den v týdnu. V tomto případě se při výpočtu zohledňují také soboty, neděle a svátky.
- Pracovní den: Jedná se o koncept ekvivalentní pracovnímu dni, i když se může lišit v závislosti na odvětví.
S ohledem na tuto skutečnost musíme objasnit, že zahrnutí určitých dnů do předchozích konceptů bude záviset na zemi. Například ve Španělsku se za dny pracovního klidu považují soboty, neděle, svátky a také 24. prosinec (Štědrý den), 31. prosinec (Silvestr). Podobně, i když je koncept pracovního dne obvykle ekvivalentní pracovnímu dni, v závislosti na odvětví, ve kterém se pracuje, lze sobotu považovat za pracovní den.
Příklad termínu s kalendářními dny
Dnes je středa a po dlouhém soudním procesu nám říkají, že máme povinnost platit odškodné. V dotyčném písemném prohlášení je uvedeno, že platbu musíme provést do 30 kalendářních dnů.
V tomto případě nezáleží na tom, zda jsou soboty, neděle nebo svátky, každý den se počítá. Musíme počítat s 30 dny v kalendáři, abychom zkontrolovali, ke kterému dni končí termín pro provedení platby.