Měnová unie - co to je, definice a pojem

Měnová unie je situace, ve které dvě nebo více zemí sdílí stejnou měnu.

Měnová unie je považována za téměř poslední fázi ekonomické integrace, přičemž míra koordinace je menší než u hospodářské unie.

Členské země měnové unie sdílejí téměř veškerou hospodářskou politiku na makroekonomické úrovni, protože společná měnová politika vyžaduje určitou úroveň homogenity fiskální politiky. Z tohoto důvodu mají měnové unie, jako je Eurozóna, mimo jiné určité vstupní schodky jako vstupní požadavky.

Vstupem do měnové unie členské země postoupily část své suverenity centrální bance, která má na starosti vydávání společné měny a nastavení měnové politiky.

Stejně tak je třeba poznamenat, že k vytvoření měnové unie není nutné mít předchozí hospodářskou unii.

Druhy a příklady měnové unie

Existují tři typy měnové unie v závislosti na stupni ekonomické integrace členů:

• Neformální: Skládá se z jednostranného přijetí cizí měny. Tímto způsobem se měnová suverenita přenáší do země, jejíž centrální banka je vnímána jako spolehlivější, nebo do většího obchodního partnera, který usnadňuje obchod. Některé příklady zemí, které přijaly tento typ opatření, jsou Ekvádor a Panama, jejichž měnou je americký dolar (dollarizace), nebo Lichtenštejnsko, jehož měnou je švýcarský frank.
• Formální: Vyrábí se na základě dvoustranné nebo mnohostranné dohody mezi zeměmi, které přijímají měnu, a vydávajícím subjektem. Příkladem formální měnové unie je společná měnová unie složená z Jihoafrické republiky, Lesotha, Svazijska a Namibie, které sdílejí jihoafrický rand. Stejně tak Monako a Andorra, které přijaly euro. Kromě toho si měny různých zemí někdy udržují paritu 1: 1, například singapurský dolar, který má stejnou hodnotu jako brunejský dolar.
• Formální se společnou politikou: Jedná se o dohodu, ve které signatářské země vytvoří společný vydávající subjekt. Tato instituce nastaví měnovou politiku pro všechny členy. Nejjasnějším příkladem je euro pro členy Evropské unie s Evropskou centrální bankou. Existují také další příklady, jako je CFP frank, vydaný Francouzským institutem pro vydávání zámoří pro Francouzskou Polynésii, Nová Kaledonie a Wallis a Futuna.