Kapitálový deficit je situace, kdy objem kapitálových výdajů v zemi převyšuje objem kapitálových přílivů. Je také běžné najít tento typ deficitu v soukromém sektoru, s přihlédnutím ke ztrátě hodnoty aktiv společností.
Opačným případem je přebytek kapitálu.
Proto můžeme rozlišovat dva typy kapitálového deficitu: makroekonomický nebo veřejný, který ovlivňuje veřejné správy v zemi, a mikroekonomický nebo soukromý, který ovlivňuje společnosti a rodiny. Uvidíme je samostatně:
Kapitálový deficit ve veřejném sektoru
Je to jedna ze složek zahraničního deficitu země. Představte si, že národ nepotřebuje externí financování, protože má dostatečné vlastní kapitálové zdroje. Díky přebytku peněz, který má, bude tedy schopen financovat projekty v jiných zemích, které budou generovat odliv (deficit) kapitálu mimo zemi ve formě investic.
Naopak, pokud země nebude mít dostatek kapitálu, aby se mohla sama financovat, bude žádat o peníze do zahraničí, takže dojde k většímu přílivu než odlivu kapitálu (kapitálový přebytek).
Lze jej také nazvat kapitálovým deficitem, pokud jsou kapitálové výdaje země vyšší než příliv kapitálu. Z tohoto důvodu se používají jiné formy externího financování, aby bylo možné čelit veřejným aktivitám a investicím, a v důsledku toho vyšší zadluženosti.
Skutečnost, že objem kapitálových výdajů je vyšší než objem příjmů, je vysvětlena tím, že země má rozsáhlý seznam ekonomických aktiv, z nichž financuje svou činnost. U mnoha z nich musí reagovat na třetí strany prostřednictvím závazků (například platby úroků), jak je patrné z konceptu veřejného deficitu.
Hlavním a nejčastějším důsledkem vzniku fiskálního deficitu je výrazná zadluženost, která vzniká státu. Z tohoto důvodu se opatření, která se obvykle přijímají v reakci na tuto skutečnost, zaměřují hlavně na měnovou politiku (hlavně se zaměřují na injekci peněz do ekonomiky země).
Nedostatek kapitálu v soukromém sektoru
Vznik deficitu tohoto typu často reaguje na možné ztráty hodnoty aktiv. K tomu dochází, protože při uvedeném snížení hodnoty aktiv nebo zboží má člověk menší možnost reagovat na věřitele.
Stejně jako v makroekonomické sféře dochází ke kapitálovému deficitu ruku v ruce s nedostatkem likvidity. Tváří v tvář tomu musí společnosti (stejně jako státy) hledat nové formy financování, aby mohly vykonávat svou ekonomickou činnost s určitou úrovní úspěchu a vyhnout se možnému bankrotu.
Sektorem, který se měří zejména hranolem kapitálového deficitu, je například bankovní sektor, ve kterém je vzhledem k povaze jejich podnikání neustále analyzována hodnota kapitálu, který mají s ohledem na své závazky, pomocí těchto se nazývají kapitálové poměry.