Doložka o minimu je minimální limit úrokové sazby, která se má platit ve splátkách hypotéky na nemovitost. Je to opak klauzule o stropu.
Pokud úroková sazba referenčního indexu použitého k výpočtu hypoték (například Euribor nebo Libor) klesne pod bod stanovený jako minimální, úroková sazba, kterou bude účetní jednotka účtovat, je minimální. Například pokud je zavedená minimální hodnota 1% a úrok klesne na 0,5%, účetní jednotka bude i nadále účtovat 1%.
Tento limit stanovují některé úvěrové instituce jako ochranný mechanismus proti možnému poklesu úrokových sazeb. V některých zemích se jedná o praktiku považovanou za nevhodnou. Ve Španělsku je to považováno za nezákonné, pokud to finanční instituce nevysvětlila dostatečně transparentně.
Tato minimální klauzule ovlivňuje hypotéky sjednané s proměnlivou úrokovou sazbou, protože u hypoték sjednaných s pevnou sazbou úrok po celou dobu trvání půjčky zůstane konstantní v průběhu času.
Provozování půjčky s variabilní úrokovou sazbou
Je-li hypotéka s proměnlivou sazbou sjednána s úvěrovou institucí, stanoví úrokovou sazbu, kterou bude účtovat za půjčení těchto peněz. Na stanovení tohoto zájmu se podílejí dva prvky:
- Úroková sazba referenčního indexu pro výpočet hypotéky: To je určeno mezibankovním trhem a jedná se o úrok, který úvěrová instituce platí za dosažení potřebné likvidity pro poskytnutí úvěru (v průběhu doby trvání úvěru se to mění).
- Diferenciál, který úvěrová instituce účtuje hypotečnímu dodavateli: Toto si určuje účetní jednotka sama a jedná se o ziskové rozpětí, které účetní jednotka získá při poskytnutí hypotečního úvěru (je fixní po celou dobu jeho životnosti). Například index plus 2%.
Proč je fixní klauzule?
Pokud referenční úroková sazba hypotéky v průběhu času klesá a dohodnutý rozdíl je také nízký, splátka úroku by se mohla přiblížit k nule nebo dokonce spadnout do záporného teritoria, přičemž banka sama je tím, kdo platí klientovi půjčku za půjčku.
V reakci na tuto hypotetickou situaci a jako mechanismus k ochraně zájmů úvěrových institucí vznikají tyto dolní klauzule. Úvěrové instituce se tak jejich stanovením v hypoteční smlouvě chrání před možným poklesem variabilní části poskytnutého úvěru. Tímto způsobem má klauzule o podlaze bránit tomu, aby žadatelé o úvěr neplatili příliš nízký úrok z hypotéky, neplatili úrok z ní nebo v utopické situaci nedostávali peníze za uzavření hypotéky.