Produkční vztahy jsou termínem, který vytvořil slavný filozof Karl Marx. Termín odkazuje na vztahy, které si lidé navzájem udržují, jakož i na postavení, které zaujímají v sociální hierarchii, a také na to, zda jsou nebo nejsou vlastníky výrobních prostředků.
Výrobní vztahy jsou tedy termínem, který vychází z marxismu a marxistické teorie. Toto se poprvé objevuje ve spisech Marxe, v teorii způsobů sociální produkce.
Termín vysvětluje vztahy, které jednotlivci udržují navzájem, stejně jako studium vztahů na základě situace, kterou tito jedinci zaujímají v sociálním organizačním diagramu. Vezmeme-li tedy v úvahu, zda tito jedinci jsou či nejsou držiteli výrobních prostředků.
V závislosti na různých formách, v nichž je prezentována sociální dělba práce, stejně jako na vlastnictví výrobních prostředků, mohou být výrobní vztahy primitivní, feudální, kapitalistické, starověké atd.
Druhy výrobních vztahů
Karl Marx definoval a klasifikoval výrobní vztahy do různých typů. Těchto typů, v závislosti na tom, jak je rozdělena sociální dělba práce, může být šest.
V tomto smyslu jsou tyto typy vztahů následující:
- Primitivní obce.
- Kapitalisté.
- Feudální.
- Starověký.
- Socialisté.
- Otroctví.
Historie zaznamenává těchto šest typů, dříve zmíněných, jako šest základních typů výrobních vztahů.
Způsob výrobyRežim výroby otrokůSocialistický způsob výrobyProdukční vztahy v ekonomice
Hodně se diskutovalo o tom, který je nejúčinnější výrobní vztah, a který je nejzdravější, ekonomicky a sociálně řečeno. V tomto smyslu k tomu ekonomové dospěli k několika závěrům.
Pokud však v tomto ohledu existuje něco jasného, pak by se výrobní vztahy měly vždy snažit být pozitivní. Musí tedy být pozitivní vzhledem k tomu, že mají přímý dopad na ekonomiku, na výkon práce a na EU produktivita od dělníků.
Konečným cílem těchto vztahů je vytvořit optimální prostředí, příjemné prostředí. Prostředí, ve kterém různí agenti přijímají rozdíly, které jednotlivci představují, a snaží se z každého vytěžit to nejlepší, aby co nejlépe plnil úkoly. Tímto způsobem budou tyto vztahy fungovat dobře, zatímco ekonomika se bude i nadále řádně rozvíjet.
Chronologie výrobních vztahů
Pro Karla Marxe sledovaly výrobní vztahy v průběhu historie chronologii, která tyto vztahy postupem času zlepšovala, až dosáhla nejoptimálnějšího produkčního vztahu pro celou společnost.
Prvním výrobním vztahem byla primitivní komuna, kdy jednotlivci, poté sběrači a lovci, museli spojit své síly a spolupracovat.
Později se objeví starý vztah, vztah, který se zrodil s vynálezem zemědělství.
Poté následuje vztah otroctví s výskytem říší; jako je tomu v Římě.
Feudalismus následuje otroctví, po rozšíření otroctví se rozvíjejí vztahy otroctví, které vedou k vzniku feudalismu.
U Marxe tedy feudalismus vedl ke kapitalistickým vztahům, protože feudální páni vlastnili kapitál k výrobě.
Kapitalistický vztah, ve kterém nakonec uspěje nejrozvinutější ze všech pro Marxe: socialistický vztah. Socialistický vztah převyšující všechny jeho precedenty. Tím vzniklo kolektivní vlastnictví výrobních prostředků, které je kontrolováno státem.