Nerostné suroviny jsou anorganické materiály nacházející se v zemské kůře. Obvykle se těží z ekonomických důvodů, protože slouží jako vstup pro různé průmyslové procesy.
Jinými slovy, nerostné zdroje jsou prvky, které se nacházejí na naší planetě, dokonce i v podloží, které jsou pro člověka obvykle užitečné při vývoji dalších aktiv.
Nerostné zdroje jsou druh neobnovitelného přírodního zdroje. Doba využívání jeho ložisek je tedy omezená.
Je třeba také poznamenat, že vlastnosti, hodnota a užitečnost každého minerálu se liší. Například stříbro a grafit nemají stejné vlastnosti. Zatímco první lze použít k výrobě šperků, o druhé je známo, že se používá hlavně k výrobě špiček tužek.
Druhy nerostných surovin
Nerostné suroviny lze rozdělit na dvě:
- Kovový: Mají určité vlastnosti, jako je jas, vedení elektřiny, magnetismus a houževnatost. To znamená, že po vystavení teplu se mohou transformovat na desky, plechy, dráty nebo nitě. V rámci této klasifikace najdeme následující podkategorie:
- Drahé kovy: Vyskytují se volně v přírodě, aniž by byly kombinovány s jinými prvky. Jsou cenné, protože jejich rezervy jsou omezené. Některé příklady jsou zlato, stříbro, platina a palladium.
- Ocelové kovy: Získávají se zpracováním železa. Některé příklady jsou železo a mangan.
- Neželezné kovy: Jsou to ty, které nemají ve svém složení vysoké koncentrace železa. Některé příklady jsou měď, hliník a zinek.
- Ne kovové: Nemají svůj vlastní jas ani nevedou elektřinu. Jsou však průmyslem vyžadovány, když vlastní další nemovitosti. Některé příklady jsou grafit, hlína a sádra.
Nerostné zdroje a životní prostředí
Využívání nerostných surovin může občas vyvolat polemiku. To kvůli kontaminaci, kterou může těžební činnost generovat v oblasti, kde se provádí.
Těžařské společnosti proto musí předložit všechny údaje, aby zajistily udržitelnost jejich projektu. Je tedy nutná studie dopadu na životní prostředí a také komunikační práce s populacemi, které žijí v okolí lokality. Jinak mohou nastat sociální konflikty.
Dalším bodem, který je třeba vzít v úvahu, je, zda legislativa země považuje zdroje podloží za majetek státu, jako v tradici římského práva, nebo zda patří vlastníkovi půdy, jako v anglosaském právu.
Materiální zdroje