Recourse Factoring - co to je, definice a koncept

Obsah:

Recourse Factoring - co to je, definice a koncept
Recourse Factoring - co to je, definice a koncept
Anonim

Non-regresní factoring je jedním z typů factoringu. V tomto případě převádějící společnost riskuje, že bude muset čelit možnému nezaplacení faktur dlužníkem. Jinými slovy, při regresním factoringu může faktor požadovat dluh od dlužníka a v případě nezaplacení od převodce operace.

Non-regresní factoring je tedy pouze jedním ze dvou hlavních typů factoringu, které existují. V tomto způsobu factoringu může faktor, kterým je subjekt, který přijímá operaci, požadovat od převodce, kterým je společnost, která subjektu prodala svá práva na inkaso, platbu dluhů, kterým dlužník nemůže čelit. Jinými slovy, převodce, v případě, že dlužník nezaplatí faktury, které prodal bance, musí v konečném důsledku převzít odpovědnost za uvedené dluhy.

Mluvíme tedy o levnější operaci než factoring bez postihu. Faktem je, že v tomto typu operací má banka více inkasních kanálů než v bezregresním factoringu. V tomto případě musí být za operaci odpovědný postupitel i dlužník.

Vlastnosti faktorového postihu

Mezi charakteristikami tohoto nástroje je třeba zdůraznit následující:

  • Jedná se o finanční nástroj.
  • To znamená, že umožňuje společnosti získat likviditu.
  • Musí existovat protějšek, kterým je obvykle finanční instituce.
  • Společnost doručí nevyřízené faktury bance a výměnou získá kapitál.
  • Banka nakupuje tyto faktury za určitou cenu, přičemž musí splatit kapitál.
  • Společnost získá potřebnou likviditu.
  • Banka má na starosti následnou správu inkasa těchto faktur.
  • Mezi výjimkami, které tato typologie představuje, se zjistilo, že v případě, že dlužník nezaplatí, je to převodce, kdo musí zaplatit kapitál.

Jaké prvky jsou zahrnuty do factoringové operace?

Jelikož mluvíme o pojmech jako dlužník, postupitel nebo faktor, je nutné vědět, na co odkazujeme, když odkazujeme na tyto profily.

V factoringové operaci, ať už s využitím nebo bez postihu, jsou tedy zahrnuty následující prvky:

  • Zadavatel: Přiřaditelem je společnost, která prodává své faktury bance. Výměnou za ně získají určitý kapitál.
  • Faktor: Faktor se týká finanční instituce. Tím se společnost dohodne na ceně faktur a dodá kapitál, který později získá s nabytými právy na inkaso.
  • Dlužník: Jsou to klienti, kteří nabyli aktivum a dohodli se na platební lhůtě s prodávající společností a kteří musí finanční instituci zaplatit kapitál, který poskytla prodávající společnosti.

Rozdíl mezi regresním a non-regresním factoringem

Hlavní rozdíl mezi regresním factoringem a non-regresním factoringem se nachází v podmínkách, které jsou dohodnuty v době podpisu smlouvy.

Regresní factoring, jak jsme řekli na začátku, může činitel, kterým je subjekt, který přijímá operaci, požadovat od postupitele, což je společnost, která subjektu prodala svá práva na inkaso, úhradu dluhů dlužník si nemůže dovolit. Jinými slovy, převodce v posledním případě musí vrátit zálohovaný kapitál.

Na druhé straně v factoringové operaci bez postihu může faktor, tj. Společnost, která nabízí a přijímá factoringovou operaci, vymáhat dluhy pouze v případě prodlení od dlužníka, a nikoli od postupitele.

Jak vidíme, jedná se o dvě stejné operace, ale v jejich podmínkách je třeba vzít v úvahu výjimky.

Příklad factoringu s využitím postihu

Představme si, že máme společnost, která prodává pomeranče, ale nemáme potvrzení ani záruky, že naše společnost má klientelu s vysokou úvěruschopností.

V tomto smyslu nám dělají objednávku na 1 000 dolarů, kterou nám zaplatí za 60 dní, ale kapitál už potřebujeme a rozhodli jsme se podepsat faktoringovou operaci s bankou.

Tato entita nám při studiu solventnosti našich klientů nabízí kapitál s úrokem 2%, avšak s tou výjimkou, že factoring bude bez postihu. Ten druhý, kvůli tomu, co bylo řečeno o solventnosti našich zákazníků.

Podpisem transakce získává převodce, kterým jsme my, předem dohodnutý kapitál. Subjekt, který podepsal operaci, faktor, získává práva na inkaso za nižší cenu ve stejnou dobu, kdy dlužník zůstává vůči entitě zavázán.

V případě, že dlužník nakonec nezaplatí 1 000 $ bance, bude to od nás požadovat za vzniklý stav. A je to tak, že při zohlednění postihu budeme nakonec těmi, kdo budou muset zaplatit zálohu.