Objektivní právo odkazuje na právní normy obecně a subjektivním právem je pravomoc, kterou mají občané jako nositelé práv přiznaných objektivním právem pokračovat v těchto právech pro uspokojení svých vlastních zájmů.
Zákon je tvořen objektivním a subjektivním právem. Proti těmto konceptům se nebrání, ale navzájem se doplňují, aby vytvořily právní systém státu. Není možné, že existuje objektivní právo, které práva nezajišťuje, ani subjektivní právo, které nezávisí na nařízení. Potřebují se navzájem.
Zatímco objektivní právo odkazuje na normy a pravidla, která regulují každodenní život lidí, subjektivní právo odkazuje na pravomoci, které občanům vznikají při výkonu práv obsažených v objektivním právu.
Například subjektivní právo je tedy právem rozhodování lidí pokračovat v právu. Aby však osoba měla možnost rozhodovat o právu nebo právním majetku, jehož je vlastníkem, musí objektivní právo upravovat zákonnost této možnosti jednat s právem.
Příklad
Abychom tento rozdíl lépe pochopili, podívejme se na několik příkladů:
Vlastnické právo, tj. Právo na dům, je subjektivním právem. Vlastník tohoto práva může jednat za účelem uspokojení svých zájmů prostřednictvím tohoto vlastnického práva, jeho prodeje, úpravy atd. Omezení tohoto subjektivního práva se však nacházejí v legislativním zákoníku, který je objektivním právem.
Toto subjektivní právo -> Vlastnické právo se tedy nachází v objektivním právu -> Občanský zákoník.
Právo na svobodu projevu je další subjektivní právo, které může držitel tohoto práva využít v rámci svého porozumění v mezích, které byly stanoveny a kde jsou tyto meze stanoveny? V objektivním právu.
Proto je toto subjektivní právo -> právo na svobodu projevu obsaženo v objektivním právu -> ústava.
Právo na zdroje jsou subjektivní práva. Osoba se může proti těmto správním nebo soudním rozhodnutím odvolat, pokud to stanoví nařízení. To znamená v objektivním právu možnost odvolání.
Proto je toto subjektivní právo -> Právo na odvolání obsaženo v objektivním právu -> Procesní kodexy.
Právo na uzavření manželství je subjektivní právo. Můžeme si vybrat, zda se oženíme nebo ne (není to povinné, ale jde o moc nebo fakultu). Nyní, pokud se rozhodnete oženit, budete muset dodržovat pravidla stanovená v objektivním zákoně (občanský zákoník). Respektujte například počet svědků z hlediska jejich platnosti, příslušného věku atd.
Rozdíl mezi objektivním a subjektivním právem
V této tabulce vidíme hlavní rozdíly: