Druhá světová válka, bojovaná v letech 1939 až 1945, byla globálním válečným konfliktem mezi spojenci (Velká Británie, Sovětský svaz a USA) a mocnostmi Osy (Německo, Japonsko a Itálie). Žádná válka neměla větší geografické rozšíření ani takové hluboké politické, sociální, kulturní, vědecké a ekonomické důsledky.
Hospodářská krize, chudoba a tresty, které to mělo za následek, vedly ke vzestupu fašismu. Německý nacionalismus se množil a Hitler si v Německu získával popularitu jako vůdce nacionálně socialistické strany.
Původ druhé světové války
Hitlerova zpráva tak zasáhla strunu v německé společnosti, která po první světové válce utrpěla vážnou deprivaci. Hitler se zasazoval o neuznání Versailleské smlouvy a zároveň prohlásil, že Německo musí územně expandovat, takže potřebuje životní prostor.
Turbulentní prostředí v Německu vedlo k Hitlerovu nástupu k moci v roce 1933. Poté si Hitler dal mimořádné pravomoci, rozpustil všechny strany a odbory, kromě národně socialistického, a zahájil antisemitskou politiku.
Na mezinárodní úrovni Hitler porušil smlouvy, vyzbrojil Německo a odmítl nést náklady na reparace za první světovou válku. Již v roce 1936 remilitarizoval oblast Porýní, ale Hitlerovy územní ambice nebyly ani zdaleka uspokojeny.
V roce 1938 vstoupila německá armáda na rakouské území a anektovala zemi. I když je pravda, že Rakousko i Německo chtěly být jednotné. Expanze říše pokračovala, když Německo anektovalo sudetský český region obývaný velkou německou populací.
Mezitím byla reakce západních demokracií, jako je Francie a Velká Británie, vlažná, protože sázely na politiku uklidňování. To by mělo strašlivé důsledky pro Československo, které se v březnu 1939 dostalo do rukou Německa. Hitlerův další krok (invaze do Polska) by však nakonec spustil vypuknutí druhé světové války.
Zároveň ve 20. letech 20. století v Japonsku rostl nacionalismus. Za zmínku stojí dokument známý jako Tanakaův plán, který obhajoval japonskou rozpínavost. Stejně jako nacistické Německo hledalo Japonsko svůj životní prostor.
Prvním krokem v expanzi Japonské říše tedy bylo dobytí Mandžuska v roce 1932. Po Mandžusku následovala invaze do Číny v roce 1937. Jak se Japonsko rozšiřovalo, rostlo soupeření se Spojenými státy, velkou konkurenční mocí. Pacifik.
S vzestupem japonského militarismu se generál Hideki Tojo chopil moci v roce 1941. Napětí ve Spojených státech sílilo a japonský útok na Američany v Pearl Harbor byl na vzestupu.
Blitzkrieg
1. září 1939 vypukla druhá světová válka s německou invazí do Polska. Západní demokracie se tentokrát nerozhodly pro uklidnění. Přes vstup Francie a Velké Británie do konfliktu by se Polsko brzy dostalo do rukou Třetí říše.
Začátek války byl poznamenán řadou velkolepých německých vítězství. Nová německá taktika, známá jako blesková válka nebo blesková válka, spočívala v oslabení útoků v kombinaci s pěchotou, dělostřelectvem, tanky a letadly. Tento způsob boje zmátl spojence.
Po invazi do Polska následoval pád Dánska a Norska. Brzy poté se válka přesunula do Belgie, Holandska, Lucemburska a Francie. Maginotova linie, což byla řada opevnění postavených Francouzi, se stala nepoužitelnou, když Němci překvapili francouzskou armádu útokem přes Ardeny. Spojenecká fronta se zhroutila, britská armáda se stáhla přes Dunkirk a Němci nakonec vstoupili do Paříže. A konečně, 22. června 1940, podepsali Francouzi v Compiegne příměří.
Francie byla rozdělena do dvou zón: na sever v rukou Němců a na jih, známý jako Vichy France, který se pod vedením Philippe Pétaina stal kolaborantským státem.
Velká Británie mezitím zůstala sama v boji proti Třetí říši. Britský premiér Winston Churchill byl ale odhodlaný bojovat až do konce. Pouze díky jejich odporu v bitvě o Británii se britskému letectví podařilo zabránit možné invazi.
Nové fronty
Italský diktátor Benito Mussolini chtěl ukázat, že Itálie je velká síla, schopná dosáhnout vítězství, jaké dosáhlo Německo. V tomto smyslu snil Mussolini o dobytí Řecka a Egypta. Ofenzívy v Řecku se však ukázaly jako katastrofa, zatímco ve svém boji v severní Africe sklízeli Britům těžké porážky.
To vše nakonec vynutilo německou intervenci. Německý vojenský stroj byl opět neúprosný a rychle si podmanil Řecko a Jugoslávii.
Mezitím v severní Africe přistála malá německá armáda známá jako Afrika Korps pod velením generála Erwina Rommela. Rommelovy triumfy v Libyi postavily Spojence na lana a jeho rozum na bojišti mu vynesl přezdívku pouštní liška.
Německé ambice však přesahovaly pouště severní Afriky. Hitlerovým velkým ideologickým nepřítelem byl komunismus ztělesněný Sovětským svazem. Přestože podepsali německo-sovětský pakt, kterým obě země slíbily, že na sebe nebudou útočit, rozdělily si Polsko a souhlasily s ekonomickými výměnami, 22. června 1941 začala invaze do Sovětského svazu.
Miliony německých vojáků vstoupily na ruské území v rámci operace Barbarossa. Během prvních měsíců se německá lavina pro neuspořádané sovětské síly ukázala jako nezastavitelná. Příchod kruté ruské zimy však pomohl zpomalit německý postup před branami Moskvy. Stejně tak německá armáda narazila na prudký odpor ve městě Leningrad.
Němci si od začátku zimy získali odpočinek a zastavili své útoky až do jara 1942. Hitlerova pozornost se tentokrát zaměřila na Stalingrad.
V Tichomoří vypukne válka
USA si udržovaly izolacionistický postoj. Mezi jejími občany však byli ti, kteří požadovali vstup země do války. Mezitím byly obě země na pokraji požáru. Japonská invaze do francouzské Indočíny vedla k ropnému embargu na Japonsko ze strany USA a Velké Británie.
Japonsko, které soupeřilo se Spojenými státy o nadvládu nad Pacifikem, tak vidělo válku jako jediné východisko, protože její zásoby ropy byly omezené. Proto bylo zásadní zasadit Američanům rychlou a smrtící ránu. Nakonec 7. prosince 1941 zaútočili Japonci na flotilu Spojených států v Pearl Harbor na Havaji. Tento útok znamenal vstup Spojených států do druhé světové války.
Bezprostředně poté zahájili Japonci nové útoky v Asii a Tichomoří. Britské kolonie v Singapuru, Malajsii, Barmě a Hongkongu byly rychle podmaněny Japonskou říší. Americké porážky jedna za druhou následovaly v Pacifiku a ztratily ostrovy jako Wake, Guam a Filipíny.
Japonská vojska dosáhla Nové Guineje a ohrožovala Austrálii. Příliv války se však obrátil, když Američané v bitvě u Midway v červnu 1942 dosáhli rozhodujícího námořního vítězství nad císařským námořnictvem.
1942, bod obratu
V roce 1942 dosáhlo Německo svého maximálního územního panství. V Egyptě vypadala britská osmá armáda na pokraji porážky, zatímco v Sovětském svazu Wehrmacht odhodlaně pochodoval ke strategickému městu Stalingrad.
V bitvě u El Alameinu (Egypt) však generál Montgomery způsobil porážku, která způsobila smrtelné zranění Němců a Italů v Africe. Mezitím přistála angloamerická armáda v Maroku a Alžírsku v rámci operace Torch. Vojáci Osy tak byli uvězněni v Tunisu, kde byli nakonec poraženi.
V Rusku, ve městě Stalingrad, přešla německá armáda z obléhaného do obleženého. Izolovaná 6. německá armáda skončila zničením. Německo utrpělo nenapravitelnou porážku, zatímco ruská fronta se začala stávat hrobem Wehrmachtu.
Na pacifické frontě byla japonská vlna obsažena v Nové Guineji, zatímco japonská flotila utrpěla rozhodující ránu v Midway. Stejně tak by americké vítězství na Guadalcanalu přispělo k otočení války v Pacifiku.
Porážka Třetí říše
Počínaje severní Afrikou spojenci napadli Sicílii, což byla událost, která nakonec vedla k odstranění Mussoliniho. Před propuštěním Mussoliniho německá vojska obsadila Itálii.
Spojenci pokračovali v postupu z jižní Itálie a bojovali v divokých bitvách jako Anzio a Montecassino, aby vítězně vstoupili do Říma 4. června 1944.
Na východní frontě se Němci rozhodli vsadit na velkou obrněnou ofenzívu na Kursk. Rusům se však nápor podařilo zvládnout. Od porážky v Kursku tedy Německo ztratilo veškerou iniciativu na ruské frontě.
Ale protože sovětská vojska byla vystavena největšímu tlaku německé armády, stalo se nezbytně nutné otevřít novou frontu v Evropě. 6. června 1944 tedy došlo k vylodění v Normandii, známému také jako operace Overlord. Spojeneckou invazi do Normandie následovaly nové přistání v jižní Francii.
Spojenci pokračovali v postupu směrem k německým hranicím a v prosinci 1944 utrpěli v Ardenách očekávanou protiofenzívu. Přes počáteční dynamiku protiútoku skončila německá ofenzíva v Ardenách neúspěchem.
V březnu 1945 překročily angloamerické jednotky řeku Rýn a do Německa. Nakonec se 25. dubna 1945 setkali Američané a Rusové v Torgau.
Sovětská armáda postupovala z východní Evropy, dostala se do Berlína a dobyla město. Po Hitlerově sebevraždě 30. dubna 1945, 8. května 1945, došlo ke konečnému kapitulaci Německa.
Vítězství v Pacifiku
Poraženi na Midway a Guadalcanalu začali Japonci ztrácet půdu pod nohama, když mariňáci a armáda Spojených států postupovali v krvavé kampani přes atoly. Tarawa, Saipan a Peleliu byla některá ze jmen těchto divokých bitev. Na druhou stranu se vítězný generál MacArthur vrátil na Filipíny spolu s velkou americkou armádou. Britům se také podařilo dobýt Barmu.
Se severoamerickým dobytím Mariánských ostrovů bylo Japonsko v dosahu silných bombardérů B-29. Spojenci tak podnikli kampaň leteckých bombardování, která zničila hlavní japonská města.
Když se Američané přiblížili k Japonsku, boje eskalovaly. Důkazem toho jsou boje vedené na ostrovech jako Iwodžima a Okinawa.
Poslední epizoda druhé světové války se vyznačovala svržením atomových bomb na japonská města Hirošima (6. srpna 1945) a Nagasaki (9. srpna 1945). Přesně atomové bombardování obou měst skončilo a vedlo k japonské kapitulaci, která se uskutečnila 2. září 1945 na palubě americké bitevní lodi USS Missouri.
Politické, sociální, ekonomické a lidské důsledky
Pod jhem zemí Osy
Během německé okupace byla Evropa vyhozena. Velká část potravin z jiných zemí byla odeslána na zásobování Německa. Drancování šlo nad rámec potravinových zdrojů, protože ve fiskální rovině podle slavného historika Antonyho Beevora existovaly země, které byly nuceny dát Třetí říši mezi čtvrtinu a třetinu sbírky. Na tomto pozadí inflace rychle vzrostla, jak vzkvétal černý trh.
Kromě toho byly spolu s potravinami a průmyslovým zbožím přesídleny do Německa miliony nucených pracovníků, aby sloužili jako pracovní síla ve službách Třetí říše.
Strašným dramatem byl holocaust. V táborech smrti jako Osvětim, Treblinka nebo Mathausen byly hromadně vyhlazovány miliony Židů, Rusů, Poláků, Cikánů a komunistů. Po skončení druhé světové války by osoby odpovědné za nacistické zločiny odpověděly u soudu u norimberských procesů.
Na druhém konci planety byla japonská okupace pro země Asie a Tichomoří strašně tvrdá. Válka v Číně byla poznamenána japonskými zvěrstvy, nemluvě o nelidském zacházení spojeneckých válečných zajatců uvězněných v japonských táborech.
Mezinárodní dopady
Na konci války s miliony vysídlených osob byla Evropa v troskách a Japonsko bylo zpustošeno. Pro Japonsko a Německo znamenala válka lidský a ekonomický holocaust, zatímco USA se etablovaly jako velká ekonomická a politická moc. Navíc průmyslová a ekonomická moc učinila ze Spojených států „velký arzenál demokracie“, zatímco jejich obrovské ekonomické zdroje jim umožnily financovat soutěž.
Je třeba poznamenat, že zatímco se válka vyvíjela, Churchill, Roosevelt, Truman (na Postupimské konferenci) a Stalin navrhovali plány na ukončení konfliktu. V tomto ohledu stojí za zmínku konference v Teheránu, Jaltě a Postupimi. Bylo tedy rozhodnuto, že bude přijato pouze bezpodmínečné kapitulace Německa, přičemž budou dohodnuty zóny okupace.
Také 26. června 1945 se na konferenci v San Francisku objevila Organizace spojených národů (OSN), nadnárodní orgán vytvořený k udržení míru ve světě a boji za dodržování lidských práv.
Na konci druhé světové války začala nová etapa. Svět byl rozdělen do dvou bloků: komunistický a demokracie s ekonomikami volného trhu. Studená válka dorazila.