Versailleská smlouva (28. června 1919) byla nejvýznamnější z mírových dohod podepsaných na konci první světové války. Smlouva byla charakterizována přísnými podmínkami, které spojenci uložili Německu.
11. listopadu 1918 podepsalo příměří vyčerpané Německo a hromy děl v zákopech již nebylo možné slyšet. O několik měsíců později se spojenci sešli, aby upřesnili, jaké by měly být podmínky pro kapitulaci Německa.
Důsledky Versailleské smlouvy byly pro Německo obzvláště tvrdé, protože ztratilo značnou část svého území a celou svou koloniální říši. Na druhou stranu byli Němci nuceni drasticky zmenšit velikost své armády, stáhnout veškerou vojenskou přítomnost z Porýní a zaplatit ekonomické náklady války. Smlouva tedy neuspokojila spojence ani poražené země, takže Versailles nepomohl uzdravit rány z první světové války.
Dopady smlouvy na Německo
Postoje spojenců, pokud jde o mír, byly velmi odlišné. Na jedné straně se Spojené státy vedené prezidentem Wilsonem snažily o vytvoření Společnosti národů jakožto orgánu, který by pokojně řešil konflikty. Později však návrhy prezidenta Wilsona utrpěly vážný neúspěch, když jeho vlastní Kongres odmítl účastnit se Společnosti národů.
Francouzská pozice se však velmi lišila od pozice jejích amerických spojenců. V této linii chtěl francouzský premiér Georges Clemenceau neutralizovat Německo jako možného nepřítele v budoucích válkách. Německo muselo být maximálně oslabeno a regiony Alsasko a Lotrinsko bohaté na nerostné suroviny byly začleněny do Francie.
Co se týče německé oblasti Sárska, její důležité těžební oblasti se dostaly do francouzských rukou, zatímco o správu území se starala Společnost národů.
Územní ztráty Německa šly dále a přístavní město Danzig se stalo svobodným městem, zatímco Prusko bylo rozděleno. Německé kolonie také padly do rukou spojenců, zatímco německá armáda nemohla přesáhnout 100 000 mužů. Německé námořnictvo bylo ve skutečnosti zbaveno svých nejtěžších lodí.
Ve Versailleské smlouvě nebyl opomenut ani ekonomický aspekt. Německo tak bylo donuceno zaplatit takzvané „reparace“. Tyto opravy zahrnovaly škody způsobené civilnímu obyvatelstvu v Belgii a Francii, náklady na rekonstrukci a úroky z válečných půjček. Byla to taková astronomická postava, že pro Německo byla jednoduše nedostupná.
Podmínky, které spojenci stanovili, byly tak přísné, že Německo, kterému byly stanoveny podmínky smlouvy, označovalo Versailles jako „diktát“ nebo diktát.
Rakousko-Uhersko a Turecko
Jak Rakousko-Uhersko, tak Osmanská říše, které bojovaly po boku Německé říše, musely čelit drsným důsledkům Versailleské smlouvy.
Konec první světové války tak znamenal rozpad rakousko-uherské říše a pád rodu Habsburků. Spojenci zejména zabránili jakékoli politické unii mezi Rakouskem a Německem.
Turci byli také poraženi ve válce a viděli, jak jejich říše zmizí. Tímto způsobem si Francie a Velká Británie rozdělily svá území a proměnily je v nové státy, které byly pod jejich kontrolou: Sýrie, Irák, Saúdská Arábie, Libanon, Transjordánsko a Palestina.
Proč Versailles ekonomicky selhal?
Pokud před první světovou válkou byla Velká Británie velkou ekonomickou mocí, konflikt katapultoval Spojené státy k ekonomické nadvládě. Americká prosperující ekonomika a její půjčky ve skutečnosti přispěly k financování války. Spojené státy tedy v roce 1914 přešly z dlužnické země na věřitelskou v roce 1919.
Dolar nahradil libru tím, že fungoval jako jediná měna, kterou bylo možné převést na zlato, a stal se synonymem finanční stability. Americká ekonomika byla navíc klíčem k oživení Evropy.
Mír ve Versailles však neposkytl odpověď na ekonomické problémy, které sužovaly Evropu po válce nebývalých rozměrů. A to je to, že smlouvy nenavrhovaly, jaký by měl být nový ekonomický řád po válce.
Dalším katastrofálním důsledkem byla skutečnost, že bylo Německo označeno za vinné a že bylo nuceno platit nedostupné válečné reparace, což prohloubilo hospodářskou a sociální ránu. Pro dosažení hospodářského oživení bylo ve skutečnosti zapotřebí prosperujícího Německa.
Významný ekonom John Maynard Keynes, který byl součástí britského vyslanectví během Versailleské smlouvy, byl vůči mírovým dohodám velmi kritický. V tomto smyslu Keynes potvrdil, že zabránění ekonomické prosperitě Německa by způsobilo hlad a bídu. Keynes proto navrhl, aby Německo znovu obnovilo svou ekonomickou moc, aby usnadnilo ekonomickou a politickou rekonstrukci Evropy. Keynesovy návrhy však byly neúspěšné a svůj post opustil v britském vyslanectví.
Ekonomické důsledky pro německé obyvatelstvo byly strašlivé. Německo nebylo schopné nést ekonomické náklady válečných reparací. Tváří v tvář pozastavení plateb Německem obsadila francouzská armáda průmyslovou oblast Porúří. Hyperinflace, hlad a chudoba způsobily zmatek v roztrhané německé společnosti. Vzhledem k tomu, že Německo prošlo takovým sociálním a ekonomickým panoramatem, došlo k urychlení ideální situace pro vznik totalitních ideologií, jako je nacismus.