, que apoyan ambos mandatarios. El avance de las negociaciones ha alertado a una parte de la opinión pública alemana, hasta el punto de organizar manifestaciones contra la visita del presidente Obama.</p>
<p><strong>El acuerdo</strong>, <strong>actualmente negociado entre las autoridades de la Unión Europea y de Estados Unidos, supondría la creación de la mayor área de libre comercio del mundo</strong>, con la supresión de barreras arancelarias y no arancelarias (a excepción de algunos sectores protegidos) y una nueva regulación común en materia de inversiones, movilidad de capitales y circulación de personas. A lo largo de los últimos años el tratado ha sido objeto de un intenso debate, con tantos defensores como detractores: mientras que unos sostienen que la apertura de mercados beneficiaría a la economía, otros afirman que muchas empresas no podrían competir en las nuevas condiciones y se verían condenadas a desaparecer. Es en resumen el viejo dilema entre libre comercio y proteccionismo, en el contexto de la globalización del siglo XXI. En cualquier caso, es importante analizar las ventajas y desventajas del tratado a la luz de la teoría económica.</p>
<p>Antes de entrar en un análisis sectorial conviene tener en cuenta los dos factores que pueden hacer que un producto sea competitivo con respecto a los demás: un precio de venta más bajo o un valor añadido superior (lo cual puede lograrse a través de la calidad, la innovación y la diferenciación). Teniendo en cuenta que Estados Unidos y Europa cuentan con economías muy orientadas al valor añadido (y por tanto muy igualadas en este aspecto), podemos concluir que <strong>los precios jugarían un papel fundamental en la competencia</strong> entre los dos bloques.</p>
<p><img src=)
Problém je v tom, že prodejní ceny jsou obvykle podmíněny výrobními náklady, které jsou ve Spojených státech nižší (s nižšími mzdovými, energetickými a surovinovými náklady než v Evropě). Jeho ekonomika je navíc schopna zefektivnit své lidské zdroje efektivněji (jak ukazují údaje o produktivitě) a má větší inovační kapacitu (investováním více zdrojů do výzkumu, vývoje a inovací). Pokud k tomu přidáme účinek směnného kurzu, se silnějším eurem vůči dolaru bude nevyhnutelným důsledkem Evropské výrobky nebudou schopny konkurovat nákladům se severoamerickými.
Podle odvětví je zřejmé, že Spojené státy mají nepochybně konkurenční výhodu v oblastech, jako jsou suroviny, energie a průmyslové zboží (jak mezilehlé, tak konečné), stejně jako exportovatelné nefinanční služby. Na druhou stranu by Evropa mohla těžit z obchodu v mnohem omezenějších odvětvích, jako jsou některé potravinářské výrobky (víno, olej atd.) A luxusní zboží. V tomto srovnání by však bylo vyloučeno odvětví zemědělství a chovu hospodářských zvířat z důvodu silného narušení veřejných dotací na ceny, což ztěžuje výpočet skutečných výrobních nákladů.
Tváří v tvář tomuto srovnání se zdá, že závěr je očima jakéhokoli ekonoma zřejmý: pokud by byla podepsána dohoda o volném obchodu, Spojené státy by měly silnou výhodu téměř ve všech odvětvích prostřednictvím cen, zatímco Evropa by se mohla uchýlit pouze k tomu zboží, jehož výroba ( úzce souvisí s kvalitou a tradicí) je obtížné jej nahradit. Jinými slovy, Evropa by vyvážela například vína s označením původu do Spojených států, ale dovážela by lahve, zátky a prakticky jakýkoli jiný druh vstupu nezbytného pro výrobní proces z druhé strany Atlantiku. V této souvislosti by růst sektorů upřednostňovaných burzou nebyl schopen kompenzovat pokles zbytku ekonomiky, a pak by se dalo říci, že smlouva by v Evropě vyvolala recesi a nezaměstnanost, s opačným účinkem ve Spojených státech. Toto stanovisko by posílilo argumenty odpůrců smlouvy, protože by do určité míry ospravedlnilo zachování protekcionistických opatření.
Existuje však ještě jedna, širší perspektiva, která by nám umožnila dospět k opačnému závěru, to znamená, že dohoda zvýhodní oba signatáře. Jak již bylo zmíněno, z hlediska absolutní výhody by dohoda o volném obchodu nakonec přinesla prospěch Spojeným státům prakticky ve všech hospodářských odvětvích, protože její nižší výrobní náklady by vedly k větší konkurenceschopnosti. Pokud však jde o komparativní výhodu, mohli bychom dojít k závěru, že vzhledem k tomu, že nemají neomezené zdroje a vidí expanzi svých trhů, bude pro Spojené státy nejvýhodnější specializovat se pouze na odvětví, kde je tato konkurenční výhoda větší, zatímco Evropa bude stejné, i když to znamená export zboží, které je relativně dražší než vaše konkurence na druhé straně Atlantiku. Proto podle tohoto přístupu dohoda o volném obchodu by neznamenala čisté zničení pracovních míst, ale pouze převod zdrojů do nejkonkurenceschopnějších odvětví hospodářství.
V každém případě, podle kteréhokoli ze dvou předchozích perspektiv, je nepochybné, že dohoda posílí soutok cen výrobních faktorů mezi těmito dvěma ekonomickými bloky. Toto je místo, kde se objevuje jeden z nejkontroverznějších bodů věci, protože práce je také výrobním faktorem a její cenou jsou mzdy. Vezmeme-li v úvahu, že evropské náklady na pracovní sílu jsou vyšší než náklady na pracovní sílu ve Spojených státech, lze dojít k závěru, že dohoda by způsobila snížení mezd v Evropě, a měla by tedy na Starém kontinentu hrozné sociální důsledky.
Tento poslední úhel pohledu však zcela opomíná dopad produktivity na mzdy. Je pravda, že v hospodářských dějinách nechybí případy zemí, které by otevřením se volnému obchodu nedokázaly konkurovat cenami a byly zničeny jejich průmyslové struktury (jako například Argentina v 70. letech). Není však méně pravdou, že ostatním, kteří si vedli přesně to samé (jako skandinávské země na začátku století nebo Indie v 90. letech), se podařilo generovat více pracovních míst a bohatství. Někteří se mohou divit, jak je to možné? Existují pro každou zemi jiné ekonomické zákony? A možná by se debata neměla zaměřovat na přijetí nebo odmítnutí volného obchodu mezi volnými obchodníky a ochranáři, jak vidíme ve většině médií. Skutečné dilema by možná mělo vycházet z nevyhnutelnosti procesu ekonomické globalizace, abychom zvážili, jak chceme ve světě skutečně konkurovat: cenami nebo přidanou hodnotou.