Po dlouhém cyklu cenové stability se zdá, že se inflace vrací do celého světa. Pomáhají stimuly centrální banky k vytváření inflace a vyšších cen ropy. Analyzujeme všechny příčiny a dopady, které bude mít inflace na ekonomiku.
Podle údajů zveřejněných 30. listopadu evropskou agenturou Eurostat dosáhla inflace v eurozóně v listopadu 0,6%, což je nejvyšší hodnota od dubna 2014. V zásadě by tato data neměla být překvapením, pokud si pamatujeme, že politika Evropské centrální banky v posledních letech si klade za cíl přesně stimulovat ekonomiku generováním inflace. Růst cen je však realitou i v jiných světových ekonomikách (zejména ve Velké Británii, Spojených státech a Asii), což znamená, že nejde o přísně evropský fenomén a že má hlubší příčiny.
Proč se inflace vrací?
Počínaje analýzou trendů ve světové ekonomice v posledních letech můžeme najít několik faktorů, které více či méně podobným způsobem působí na největší ekonomiky světa a jejichž společný postup umožňuje alespoň částečně vysvětlit nárůst inflace.
Zaprvé, roky deflačního rizika a slabý růst mohly vést k jevu odložení rozhodnutí o spotřebě, to je, a pesimistický scénář, kdy se spotřebitelé rozhodnou neomezeně čekat na výdaje, v očekávání, že ceny budou i nadále klesat. Konec tohoto trendu by mohl znamenat konec deflačního cyklu, ale neměli bychom zapomenout ani na působení dvou exogenních faktorů, které charakterizovaly rok 2016: volatilita cen ropy (umožňující předvídat možný odraz ve střednědobém horizontu) a v EU cena hlavních měn světa (hlavně dolar, euro a libra).
V USA jsou možná nejjasnější inflační tlaky. Je důležité si uvědomit, že přední světová ekonomika se rozhodla pro agresivní měnovou politiku k posílení růstu, která umožnila snížit míru nezaměstnanosti na 4,7% a přiblížit se plné zaměstnanosti. Ale bez ohledu na dopady, které tento typ expanzivního cyklu obvykle má na ceny (z nichž některé již lze vidět v CPI, index spotřebitelských cen), vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách otevírá scénář, kdy větší růst inflace. Je třeba si uvědomit, že program zvoleného prezidenta zahrnuje silné snížení daní a zvýšení minimální mzdy (kromě ambiciózního plánu infrastruktury), což by znamenalo zvýšení měnové základny a generování inflace.
Na druhé straně by protekcionistický obrat v obchodní politice mohl také zvýšit ceny. Tento nový scénář zatím předpokládá Federální rezervní systém, a proto se rozhodl znovu zvýšit úrokové sazby v očekávání mírné inflační tlaky s měnovou politikou odvozené z celní a fiskální politiky.
Vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách otevírá scénář, kdy se očekává větší nárůst inflace.
V ekonomikách Dálného východu také můžeme najít podobné spojení strukturálních a konjunkturálních faktorů. Na jedné straně růst mezd (zejména v jihovýchodní Asii) a expanzivní měnová politika (jako v Japonsku) vedly ke zvýšení měnové základny, což tlačilo ceny nahoru.
Podobný účinek by mohl mít ropný odskok, protože mnoho ekonomik v regionu je nadměrně závislých na ropě. Nakonec je také možné hovořit o „Trumpově efektu“ na měnovém trhu: v důsledku volebního výsledku (a s přihlédnutím k tomu, že nově zvolený prezident při mnoha příležitostech prohlásil, že je ochoten přezkoumat obchodní dohody v této oblasti Pacifiku) většina měn v regionu byla silně odepisován, což způsobí zvýšení ceny dovozu.
Spojené království se jeví jako jedinečnější případ, i když je to nepopiratelné Brexit a následné znehodnocení libry (jak se to obvykle stává, když ekonomika s exportním povoláním a nedostatkem surovin utrpí pokles ceny své měny). což se promítlo do zvýšení domácích cen. Nejistota ohledně její budoucnosti však neumožňuje zajistit scénář vyšší inflace, a to zejména ze dvou důvodů: zaprvé, její odchod z Evropské unie jí umožní provádět nezávislou měnovou politiku (schopnost udržet expanzivní předpojatost nebo se vrátit k omezující, podle potřeb vaší vlastní ekonomiky).
Na druhou stranu by možné znovuobjevení celních překážek s EU mohlo dovoz zdražit, ale tento účinek by mohl být zmírněn podpisem nové obchodní dohody nebo dokonce novými dvoustrannými dohodami se třetími zeměmi, které mohou dodávat britským dovozcům za ceny … konkurenceschopnější než Evropané.
V Evropská unie, mezitím, návrat inflace se zdá poněkud vzdálenější. Jak jsme již zmínili, inflace v eurozóně v listopadu dosáhla 0,6%, což je maximum za poslední dva roky, ale stále je daleko od 2% cíle stanoveného Evropskou centrální bankou. Je také důležité vzít v úvahu, že jádrová inflace se za 3 měsíce neposunula nad 0,8%, a že proto je účinek ropy na obecnou cenovou hladinu stále omezený.
I když je tedy pravda, že prognózy poukazují na inflačnější scénáře (s mírou 1,5% v prvním čtvrtletí roku 2017, podle Citigroup), může zmírnění cenového růstu ve srovnání s jinými ekonomikami předpokládejme oddech pro kontinent, kde je růst stále slabý a zaměstnanost se nejen obnovila.
Jaké dopady by měla inflace?
Oproti vnímání většiny veřejného mínění má mírná úroveň inflace příznivý dopad na ekonomiku. V krátkodobém horizontu by konec deflačního cyklu mohl usnadnit a zvýšení agregátní poptávky protože domácnosti mohly uskutečnit všechna rozhodnutí o spotřebě, která do té doby odkládala.
Stejným způsobem by vysoce zadlužené ekonomiky měly prospěch z postupného odepisování svých závazků. Z dlouhodobého hlediska má vyhlídka na zvýšení cen tendenci zlepšovat předpovědi příjmů společností, což se často promítne do zvýšení akciových trhů a růstu domácích a zahraničních investic. Příchod kapitálu do země by se mohl dále posílit, pokud se zvýší také úrokové sazby, což doprovází pohyb cen.
Mírná úroveň inflace má obvykle příznivé účinky na ekonomiku.
Inflace však může mít také hluboce negativní účinky, z nichž nejdůležitější je ztráta kupní síly spotřebitelů. V ekonomikách s flexibilním trhem práce a plnou zaměstnaností to nemusí být problém (jelikož by se nominální mzdy mohly automaticky upravovat), ale v ekonomikách s vysokou mírou nezaměstnanosti nebo vysokou strukturální nepružností by mohly být reálné mzdy sníženy, zejména pokud orgány, na které vsadí vnitřní devalvace jako motor růstu.
Na druhou stranu, pokud úrokové sazby nebudou sledovat pohyb cen, návratnost finančních aktiv by mohla být pod inflací, což by penalizovalo úspory. A konečně, zvýšení obecné cenové hladiny by mohlo snížit konkurenceschopnost některých ekonomik, zejména těch s charakteristikami, jako je větší závislost na růstu z hlediska vývozu nebo nadměrná expozice ropě.
Pokud jde také o výrobní modely založené více na cenové konkurenceschopnosti než na přidané hodnotě (jako je tomu v zemích, které vyvážejí suroviny nebo polotovary), mohlo by dojít k vážnému poškození vývozu a zvýšení rizika měnové války.
Pravdou je, že bez ohledu na možné dopady na globální ekonomiku (a zejména na každou zemi) se zdá, že se zvyšování cen každý den konsoliduje jako realita bližší spotřebitelům, i když v tomto ohledu stále existuje určitá nejistota. V tomto smyslu bude rok 2016 pravděpodobně připomínán jako rok politické nestability a volatility měn. Bude rok 2017 rokem návratu inflace?