Říká se, že společnost má dominantní postavení na trhu, když je schopna jednat nezávisle na svých konkurentech, dodavatelích, distributorech a dokonce i na konečném spotřebiteli.
Společnost s dominantním postavením má vysokou tržní sílu, takže je schopna zvyšovat ceny, prodávat výrobky nižší kvality nebo snižovat míru inovace s ohledem na konkurenční scénář.
Jak se zjistí, zda má společnost dominantní postavení?
Neexistuje všeobecně přijímaná metodika, která by definovala, zda má společnost takové postavení.
Pro různé země a subjekty je klíčovou proměnnou podíl na trhu. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se například domnívá, že společnost má dominantní postavení, když pokrývá významnou část trhu, která je mnohem větší než u jejích konkurentů.
OECD konstatuje, že významný podíl na trhu musí činit alespoň 40%.
Bez ohledu na výše uvedené je třeba vzít v úvahu i další faktory. Evropská komise tak například analyzuje následující proměnné:
- Existence základního zařízení.
- Přístup k technologickému pokroku.
- Privilegovaný přístup ke vstupům nebo financování.
- Síla kupujících.
- Úspory z rozsahu a rozsahu.
- Bariéry ke vstupu.
- Diferenciace produktu.
- Potenciální konkurence.
Dominance a monopolní postavení
Společnost s dominantním postavením vzbuzuje obavy u orgánů pro hospodářskou soutěž, protože může zvýšit sazby nad úroveň konkurence a negativně ovlivnit spotřebitele.
V tomto smyslu se dominantní firma podobá monopolu v tom, že může ovlivnit tržní cenu.
Na rozdíl od monopolu však dominantní firma čelí malým konkurentům, kterým se často říká periferní zařízení. To je například případ Amazonu nebo Google.
