V období studené války byl Vietnam dlouhým konfliktem, který se odehrával v letech 1955 až 1975. Republika Jižní Vietnam, prozápadní a s podporou Spojených států (1965–1973) čelila komunistickému severnímu Vietnamu.
Válka bojovala převážně v jižním Vietnamu a způsobila obrovský počet obětí. Přibližně 2 miliony vietnamských civilistů přišly o život, k čemuž je třeba připočítat smrt více než 1 milionu mužů mezi severovietnamskými silami, nemluvě o 250 000 jihovietnamských mrtvých a 58 000 vojácích ztracených Spojenými státy. Konflikt dosáhl takového rozsahu, že se rozšířil i do Laosu a Kambodže.
Válka ve Vietnamu měla velmi silný dopad na politiku, společnost a ekonomiku Spojených států. Ve snaze zastavit šíření komunismu se Američané pustili do divoké bitvy v džungli, bojovali s partyzánskou válkou Vietcong a bombardovali obrovské úseky země.
Tisk poskytl rozsáhlé informace o válce ve Vietnamu, kdy byla odhalena závažnost konfliktu a byla odhalena porušování lidských práv páchaná oběma stranami.
Po nekonečných letech války by se Vietnam konečně dostal do komunistických rukou v roce 1975. Důsledky války byly hrozné, protože byly zničeny její infrastruktury a bombardování chemickými látkami způsobilo značné škody na životním prostředí.
Na druhé straně, vietnamská ekonomika, která byla primárně zemědělská, také utrpěla značné škody, protože venkovské oblasti se změnily na bojiště. Mezi plodinami tak zůstala nevybuchlá výbušná zařízení, nezapomínajíc na to, že rýžová pole byla bombardována herbicidy a defolianty.
Francouzská porážka v Indočíně
Během druhé světové války japonská vojska obsadila Vietnam. S japonskou kapitulací se však sever dostal do rukou komunistického a antikoloniálního hnutí Viet Minh vedeného Ho Či Minem. Naopak na jihu britské jednotky vrátily suverenitu Francii.
Francouzi se snažili znovu získat plnou kontrolu nad svými koloniemi, ale před nimi měli hrozivého nepřítele velkého odhodlání: Viet Minh. V letech 1946 až 1954 čelily francouzské síly vietnamským komunistickým jednotkám.
Katastrofální porážka francouzské armády v bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954 znamenala konec konfliktu, který byl ztělesněn v Ženevských dohodách podepsaných ve stejném roce. Výsledkem těchto dohod bylo, že Indočína byla rozdělena do několika nezávislých států: Laos, Kambodža, Jižní Vietnam a Severní Vietnam.
Postupné zapojení Spojených států
Rostoucí popularita Ho Či Minova města a šíření komunismu v jihovýchodní Asii velmi znepokojily americké vůdce. Z tohoto důvodu se USA ve Vietnamu stále více angažovaly a podporovaly Ngo Dinh Diem jako prezidenta Jižního Vietnamu. Katolické přesvědčení Ngo Dihn Diem však zvítězilo mezi vietnamskou populací, zejména buddhistickou,. Postupné zhoršování popularity Ngo Dihna Diema a jeho vztahů se Spojenými státy by nakonec vedlo k jeho pádu pučem a jeho atentátu v roce 1963.
Vietnam byl zapleten do občanské války mezi komunistickým severem a proamerickým jihem. Mezitím se Spojené státy začaly obracet na jih a vysílaly vojenské poradce.
Spojené státy ve vietnamské válce
Zvyšující se vojenská podpora Spojených států vůči jižnímu Vietnamu nestačila k zastavení komunistických sil Severního Vietnamu. Ale 3. srpna 1964 byli údajně severovietnamci ve vodách Tonkinského zálivu napadeni dva američtí torpédoborce. Z tohoto důvodu se prezident Johnson rozhodl pro eskalaci války v zemi.
Nárůst vojsk trval nepřetržitě až do roku 1968, kdy překonal půl milionu mužů. Geografie země s Vietnamem, s džunglemi, řekami a horami, komplikovala vojenské operace i pro armádu, jako jsou USA. Severovietnamská armáda a partyzáni Vietcongu byli zase dva velmi houževnatí a těžko porazitelní protivníci.
Letecké bombardování způsobilo velké množství obětí a hrozné utrpení civilního obyvatelstva. Jasným důkazem toho byly zápalné bomby Napalm nebo účinky chemického bombardování na vietnamské plodiny.
Klíčovou událostí v průběhu konfliktu byla ofenzíva Tet v roce 1968. Vietcong a severovietnamská armáda, kteří byli v různých částech země překvapeni, se účastnili velké bitvy s Američany a jejich jihovietnamskými spojenci. Ačkoli se USA podařilo tuto bitvu vyhrát, v americké společnosti rostla nespokojenost. Obrazy zvěrstev spáchaných ve válce a počty amerických vojáků zabitých ve Vietnamu si vybraly daň na americké morálce.
S blížícím se koncem roku 1968 tedy USA upravily svoji strategii. Jeho plány vsadily na menší vojenskou přítomnost v zemi a nárůst leteckých útoků. Součástí této strategie bylo rovněž posílení jihovietnamské armády takovým způsobem, aby bylo možné severoamerické stažení z Vietnamu.
Tváří v tvář velkým obtížím porazit nepřítele, jako je Severní Vietnam, který si mohl dovolit velmi vysoký počet obětí, se Spojené státy rozhodly, že je čas na jednání. A konečně, v roce 1973, v souladu s tím, co bylo dohodnuto na pařížské konferenci, Spojené státy přistoupily k vojenskému stažení z Vietnamu a bylo zahájeno příměří.
Tato krátká přestávka byla přerušena, když Severní Vietnam zahájil invazi z jihu. Jelikož jihovietnamský režim bojoval sám, už s malou podporou USA a trpěl korupcí, komunistům se v roce 1975 nakonec podařilo získat plnou kontrolu nad Vietnamem.
Válka ve Vietnamu v ekonomické rovině
Zemědělství bylo základním prvkem vietnamské ekonomiky. Nyní existoval hluboký rozdíl mezi ekonomickou realitou severu a ekonomikou jihu.
Sever, pod komunistickou kontrolou, byl charakterizován ekonomikou zcela řízenou státem, zatímco byla nastolena kolektivizace půdy, se silnou váhou zemědělství a malou industrializací. Naopak, jih fungoval v rámci ekonomického systému volného trhu a udržoval vztahy se západními mocnostmi.
Právě na jihu umožnila silná injekce amerických fondů jihu zvýšit svou průmyslovou produkci. Stejně tak peníze, které přispěly USA, přispěly k obnově infrastruktury, jako jsou přístavy. Když se však Spojené státy odpoutaly od konfliktu začínajícího v roce 1973, ekonomická pomoc jižnímu Vietnamu značně poklesla. Jasným příkladem je, že v roce 1974 byl balíček vojenské pomoci ve výši 1,5 miliardy dolarů snížen na 700 milionů dolarů.
Dalšími známkami politického a ekonomického zhoršení Jižního Vietnamu byla jeho korupce. Velká část peněz nakonec šla do kapes zkorumpovaných politiků, armády a úředníků. Kromě toho střední třídy už bylo dost, že museli neustále platit daně uprostřed války, která, jak se zdálo, nemá konce.
Pro Spojené státy byla vietnamská válka obzvláště nákladným konfliktem. Státisíce mužů rozmístěných v tak vzdálené zemi znamenalo velké logistické úsilí. Miliardy dolarů byly použity na přizpůsobení zničené vietnamské infrastruktury k zásobování jeho armády a vybudování velkých zásobovacích skladů.
Americký zbrojní průmysl, rovněž poháněný politickým napětím se Sovětským svazem, se stal hlavním prvkem americké ekonomiky. Ve skutečnosti v šedesátých letech představovalo 30% amerických vojenských výdajů pouze deset společností. Ekonomické prostředí USA by se však změnilo s příchodem republikánského Nixona do prezidentského úřadu. Tato fáze byla poznamenána hospodářskou krizí a válka ve Vietnamu byla ponechána jako jeden z faktorů, které negativně ovlivnily ekonomiku.
Zřízení centrálně plánované ekonomiky
Pád Jižního Vietnamu vedl k vytvoření centrálně plánované ekonomiky v celé zemi. Po válce však byl ekonomický scénář také zničující. Průmysl země, její infrastruktura a značná část jejích plodin byly zničeny.
Vládní plány hospodářského oživení selhaly a v roce 1986 došlo k velké změně v ekonomickém směru. Stejně jako Rusko se i Vietnam snažil otevřít západnímu světu. Z tohoto důvodu byla provedena „Doi moi“ nebo renovace. Tímto způsobem učinil Vietnam velký krok vpřed v oblasti ekonomické svobody, silně posílil soukromou iniciativu a směřoval k postupnému otevírání zahraničním investicím.
V 90. letech navázal Vietnam obchodní vztahy se západními zeměmi. Navíc jsou dodnes vztahy se Spojenými státy v dobrém zdravotním stavu. V tomto smyslu umožnilo zvýšení ekonomické svobody ve Vietnamu od 90. let růst dobrým HDP, zatímco země zaznamenala dobré údaje o zaměstnanosti.
Je třeba poznamenat, že ve srovnání se zemědělstvím získává průmysl ve Vietnamu váhu, zejména kvůli nízkým mzdám. Nemělo by se však zapomínat, že Vietnam je i nadále významným vývozcem rýže do celého světa.