Hliněný model - co to je, definice a koncept
Barroův model je endogenní model růstu, jehož ústřední otázkou je, jaká velikost a zaměření fiskální politiky optimalizuje dlouhodobý ekonomický růst.
Barroův model zahrnuje výrobu veřejných statků (například infrastruktury) státem, který získává své zdroje prostřednictvím daně. Je pozoruhodné, že původní Solowův model předpokládal, že se vláda neúčastnila ekonomiky.
Ačkoli Barrův model nebyl prvním, kdo uvažoval o vládě v kontextu ekonomického růstu, byl průkopníkem diskusí o velikosti a zaměření, které by fiskální politika měla mít k podpoře produkce v zemi.
Tempo růstuRozluštění modelu Barro
V článku s názvem „Vládní výdaje v jednoduchém modelu ekonomického růstu“ (1990) Barro navrhuje svůj model.
Je navržena výrobní funkce decentralizovaná trhem (1) a centralizovaná plánovačem (2).
kde K. představuje soukromé zboží a G představuje veřejné statky.
Můžeme tedy vidět, že mezní návratnost soukromého kapitálu klesá, ale mezní návratnost celkového kapitálu je konstantní.
K dispozici je také mezičasová obslužná funkce zvednutá jako
A jak jsme viděli v modelu Ramsey, vyřešíme to pomocí Hamiltonian a získáme to:
Porovnáme-li tyto míry růstu, zjistíme, že ten získaný na trhu je nižší než u modelu s plánovačem. Je to proto, že investoři zvažují čistý výnos po zdanění. Poté, když existuje nějaká daň, agenti investují méně a je dosaženo nižší rovnováhy.
Co však zajímá ty, kdo navrhují a provádějí hospodářské politiky ve zcela neplánovaných zemích, je znát daňovou sazbu, která maximalizuje dlouhodobý blahobyt populace.
Optimální sazba daně
Předpokládáme, že rozpočet je v rovnováze: vládní výdaje jsou financovány z daní stejné celkové velikosti. Můžeme to definovat G = TY kde G což představuje veřejné statky, což se rovná sazbě T daň z produktu Y.
Čistí se T máme to
Pak si ověříme, že v tržní ekonomice a ve vládě T představuje účast veřejných statků na produkční funkci.
Na závěr je třeba poznamenat, že v Barrově modelu existuje pojem komplementarity mezi veřejným a soukromým sektorem. Vzhledem k tomu, že existuje větší nabídka veřejných statků, bude soukromý kapitál produktivnější. Pokud však veřejný sektor roste příliš velký, růst se zpomaluje. Graficky by se to dalo představit jako Lafferova křivka, která by upravovala název svislé osy, což by v tomto případě byl „dlouhodobý růst“.
Reference:
Sala-i-Martin, X. (2000) Poznámky k hospodářskému růstu. (2na ed). Barcelona: Antoni Bosch.
