Nečinné zdroje jsou v ekonomii ty výrobní faktory, které jsou z určitých důvodů nepoužívány. Tolik půdy, jako práce a kapitálu.
Nečinné zdroje jsou tedy ty výrobní faktory (půda, práce a kapitál), které se z určitých důvodů nevyužívají. Tyto nepoužívané výrobní faktory jsou považovány za nevyužité zdroje. Příkladem nevyužitých zdrojů jsou například nezaměstnaná osoba nebo společnost, která je paralyzována.
Nečinné zdroje mají v krizových situacích tendenci narůstat. To vše do té míry, do jaké je hospodářská činnost paralyzována.
Proč se vyrábějí nečinné zdroje?
Dojde-li k poklesu ekonomické aktivity, sníží se zaměstnanost a tím se zvýší využití zdrojů. Mnoho společností navíc zkrachuje, což má za následek to, že se za takové považuje více kapitálových zdrojů. Pokud bychom tedy měli definovat hlavní příčinu nečinných zdrojů, je to hospodářská krize.
Na druhou stranu existují další důvody, které způsobují vznik nečinných zdrojů. Tyto faktory však nejsou tak relevantní jako ekonomická kontrakce, protože to snižuje poptávku po všech výrobních faktorech, což upřednostňuje vzhled tohoto typu zdrojů.
Jak bojovat s nečinnými zdroji?
Aby ukončil nečinné zdroje, každý ekonom ví, že má nástroje, s nimiž musí bojovat proti ekonomickému cyklu, a tím využívat tyto zdroje.
Abychom ukončili nečinné zdroje, první věcí, kterou musíme udělat, je posílit hospodářství a hospodářskou činnost. K tomu někteří ekonomové, například Keynes, vyzvali ke zvýšení veřejných výdajů ze strany státu, aby se zvýšila agregátní poptávka. To vše ve prospěch zmizení nevyužitých zdrojů s podporou na trhu práce.
Existují však i další nástroje, jako jsou inovace, přeměna, investice do výzkumu a vývoje nebo zvýšení produktivity, které vedou ke zmizení nevyužitých zdrojů. Všechny z nich, kromě toho, který navrhl Keynes, jsou zaměřeny na ukončení těchto nečinných zdrojů.
Nepochybně je to jeden z velkých problémů, s nimiž se ekonomika historicky potýká, protože stejně jako v případě zaměstnanosti existují nevyužité zdroje, které je někdy nemožné ukončit.
Kritiky konceptu
Britský ekonom William Harold Hutt již v roce 1939 hovořil o nevyužitých zdrojích a o chybě, kterou podle jeho úvahy udělal Keynes při oceňování těchto zdrojů. Pro Hutta Keynes zapomněl na aspekty, které pro Hutta byly zásadní; jako je třecí, sezónní nebo institucionální nezaměstnanost, což u Hutta zvýšilo nevyužité zdroje.
Když nastaly situace, kdy by zaměstnanec mohl být nezaměstnaný kvůli sezónní práci, kvůli tlaku odborů, který vede k propuštění zaměstnance, a také kvůli nedostatku poptávky na trhu, Hutt měl za to, že se Keynes ve své pozici mýlí. To vše díky tomu, že, jak jsme se zmínili, mluvíme o dokonalém rozdělení zdrojů, které se v tuto chvíli neplní ve všech smyslech.
Nečinné zdroje a politické podněty
Nečinné zdroje jsou situace, ve kterých se s nimi vláda snaží bojovat pomocí pobídek a politik. Zvýšení výběru prostřednictvím zvýšení daní umožňuje zvýšení výdajů. Díky tomu se vytvářejí pobídky a zásady, které umožňují najímání dalších veřejných zaměstnanců, například k eliminaci těchto nečinných zdrojů.
Tato praxe by však mohla mít nepříznivý účinek a vést ke snížení investic soukromého sektoru. Výběrem více daní se zdroje soukromého sektoru snižují, což zpomaluje jeho investice, dokud mu situace nedovolí pokračovat v provozu s nižšími náklady, než je současný, se zvýšením daní.
Toto je příklad typu politik a jejich účinků uplatňovaných vládami v situacích, jako je výše uvedená situace.
Příklad nečinných zdrojů
Aby bylo jasné, nečinné zdroje jsou ty výrobní faktory, které se nepoužívají. S příkladem práce (nezaměstnanost) a půdy (opuštěná továrna) bylo až dosud pochopeno, co jsou nevyužité zdroje.
Nakonec jsme však neviděli příklad toho, co by to byl zdroj nečinného kapitálu. Z tohoto důvodu si představme kapitál, který díky použitým úrokovým sazbám neinvestujeme a nevkládáme na soukromý účet, kde je znehodnocen inflací. Toto, ani více, ani méně, je příkladem nečinného zdroje kapitálu.
Z tohoto důvodu je nečinným zdrojem jakýkoli prostředek, který se nepoužívá.