K fiskálnímu deficitu dochází, když jsou ve veřejné správě výdaje vyšší než fiskální příjem (daně a příspěvky) za určité časové období, obvykle za rok.
Vzniká, když veřejná správa není schopna získat dostatek peněz na pokrytí svých výdajů.
Orgány veřejné správy mají povinnost sestavit rozpočet, aby věděly, jaké budou jejich příjmy a výdaje v příštím roce. Proto budou předem vědět, zda bude mít stát fiskální deficit, či nikoli. V tomto případě je známý jako rozpočtový deficit, protože se týká fiskálního deficitu předpokládaného vládou při sestavování rozpočtů na následující rok.
Také se tomu říká fiskální deficit, když jedna administrativa obdrží méně peněz než jiná v závislosti na tom, čím přispívá (například mezi regionem a státem).
Pojem fiskální deficit odráží stav veřejných financí. Naopak, když veřejná správa shromažďuje více, než kolik potřebuje, říká se, že existuje fiskální přebytek.
Důsledky fiskálního deficitu
Zatímco fiskální přebytek je obecně dobrý (není nutné stahovat ze soukromé ekonomiky více, než je nutné), fiskální deficit může způsobit nedostatek likvidity a potřebu financovat rozpočtové výdaje, a to buď prostřednictvím dluhu (nejpoužívanějšího zdroje), například zpoždění plateb a někdy, je-li rozdíl mezi příjmy a výdaji velký, může správa zkrachovat. To je případ Řecka nebo Portugalska s krizí v roce 2008, kdy stát nebyl schopen sám financovat své výdaje a uchýlil se k externímu financování (záchraně).
Jak zmírnit fiskální deficit
Existují tři způsoby, jak zmírnit deficity veřejných účtů správních orgánů:
- Zvýšení příjmu na financování výdajů.
- Snižování nákladů.
- Kombinace obou.
Fiskální deficity jsou často považovány za špatnou praxi ve veřejné správě, buď proto, že utratily hodně, nebo proto, že nemají účinnou fiskální politiku, kterou by shromažďovaly. Kromě toho, že fiskální deficity mají tendenci zvyšovat dluh, mohou mít přímý dopad na občany, a to buď prostřednictvím snižování dávek a veřejných služeb, nebo zvyšováním daní ze soukromých činností.