Riziko reinvestice je riziko odvozené z účinku, který může mít reinvestice toků odvozených z nástroje s pevným výnosem. To bude záviset na vývoji úrokových sazeb.
Jinými slovy, vlastník papíru s pevným výnosem, například dluhopisu, je vystaven riziku plynoucímu z reinvestování výnosů z provedené investice.
Investice do fixního příjmu nabízí držiteli nástroje pravidelný tok tvořený úroky a návratností jistiny (obvykle v době splatnosti). Uvedený příjem lze tedy reinvestovat, takže by podléhalo reinvestičnímu riziku.
Musíme vzít v úvahu, že tento typ rizika není použitelný pro obligace s nulovým kupónem. Nabízí pouze jeden hotovostní tok. To při vypršení platnosti finančního aktiva.
Další otázkou, kterou je třeba vzít v úvahu, je, že investor podléhá také reinvestičnímu riziku. To, když znovu investuje tok generovaný prodejem nástroje s pevným výnosem (před jeho splatností). V tomto případě se investiční horizont aktiva neshoduje s jeho dobou splatnosti.
Předpokládejme například, že jednotlivec zakoupí dluhopis se splatností do šesti měsíců. Prodáte jej však před koncem tohoto období, možná dva měsíce před koncem období nástroje. Poté získáte příjem (který závisí na prodejní ceně) a ten lze znovu investovat.
Musíme si pamatovat, že fixní příjem je druh investice tvořené všemi finančními aktivy, ve kterém emitent musí provádět platby pevné částky a v předem dohodnutém časovém období. Před zakoupením tohoto typu nástroje tedy víme, jaké zájmy se vyplatí.
Příklad rizika reinvestování
Příkladem reinvestičního rizika může být, když si osoba koupí tříletý dluhopis. Dluhopis, jehož nominální hodnota je 2 000 eur, a s ročním kupónem 5% splatným každý rok.
Poté kupón zaplatí částku 100 eur za první rok, druhý rok stejně a na konci třetího roku se vyplatí 100 eur plus jistina (2 000 eur).
Všechny uvedené toky lze po přijetí reinvestovat a jejich výkon bude záviset na pohybu tržních úrokových sazeb.
