Maastrichtská smlouva, známá také jako Smlouva o Evropské unii (SEU), je jedním ze zakládajících dokumentů vzniku Evropské unie.
Maastrichtská smlouva byla podepsána 7. února 1992 v nizozemském městě Maastricht a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993.
Účel a význam Maastrichtské smlouvy
Maastrichtská smlouva představuje základní kámen v integračním procesu Evropské unie, protože dodává: politicko-právní rozměr k již platným smlouvám (Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) a Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS)), na které se zejména odkazuje integrace ekonomické povahy.
Jejím hlavním cílem bylo směřovat Evropskou unii k společné zahraniční a měnové politice spolu s vytvořením centrální banky pro rok 1999. Smlouva se rovněž snažila zahájit seriózní úvahy o společné obranné, občanské a ochranné politice. Ochrana.
Pozoruhodné změny Maastrichtské smlouvy
Níže popisujeme některé z nejvýznamnějších změn, které smlouva zavedla.
- Evropský parlament zvýšil význam v institucionální sféře.
- Transevropské sítě, průmyslová politika, ochrana spotřebitele, odborné vzdělávání a příprava, mládež a kultura se stávají součástí politik Společenství.
- Plánuje se zavedení jednotné měny spolu s měnovou politikou založenou na Evropském systému centrálních bank (ESCB) složeném z ECB a národních centrálních bank.
- Instituce evropského občanství, která se přidává k národnímu občanství.
Struktura smlouvy
- Preambule
- Hlava I: obsahuje ustanovení společná pro Společenství, zahraniční politiku a soudní spolupráci.
- Hlava II: obsahuje ustanovení, kterými se mění Smlouva, kterou se mění Smlouva o Evropském hospodářském společenství.
- Hlava III: obsahuje změny Smlouvy o ESUO.
- Hlava IV: obsahuje úpravy Smlouvy o EURATOMU.
- Hlava V: Představuje novinky ve věcech společné zahraniční a bezpečnostní politiky
- Hlava VI: Ustanovení ve věcech spravedlnosti a vnitra.
- Hlava VII: závěrečná ustanovení.
