Itálie, ekonomika s mnoha nedokončenými činnostmi
Nejnovější údaje o hospodářském růstu jsou pro Itálii pozitivní. Transalpská země zřetězila až 14 po sobě jdoucích čtvrtletí, kdy její ekonomika rostla. I když v roce 2017 vzrostla o 1,5%, Itálie se nachází ve zranitelné ekonomické situaci a čeká ji řada výzev: vysoká úroveň veřejného dluhu, restrukturalizace jejího finančního systému a očekávané zlepšení z hlediska produktivity.
Jak jsme již zmínili, italská ekonomika si udržela prodloužený pruh ekonomického růstu. Díky hrubému domácímu produktu ve výši 1,7 bilionu EUR se z ní stává země s velmi důležitou váhou a stává se třetí největší ekonomikou v eurozóně. Míra nezaměstnanosti, která je na nejnižší úrovni za posledních 5 let, také ukazuje dobré výsledky pro italskou ekonomiku. Navzdory těmto pozitivním číslům má Itálie před sebou ještě hodně práce. Důkazem toho je, že když porovnáme růst Itálie (1,5%), vidíme, že je mnohem nižší než evropský průměr, který je 2,5%.
Na úrovni ulic jsou občané nespokojeni. Nejistá pracovní síla bezstarostně přivádí italské pracovníky, zvyšuje se chudoba a úroveň bohatství z roku 2008 se ještě nezotavila. Aby toho nebylo málo, existují silné rozdíly mezi industrializovaným a prosperujícím Severem a ne tak živým Jihem.
Nízká produktivita
Při analýze HDP na obyvatele lze potvrdit, že Itálie stagnovala. V roce 1998 činil jeho HDP na obyvatele 26 000 eur a v současné době činí 26 300 ve srovnání s 30 300 v eurozóně. To znamená, že od roku 1998 se produkce na obyvatele v Itálii zvýšila pouze o 1,15%. Mezi příčiny, které vysvětlují tuto stagnaci, patří četné změny vlády (66 různých vlád od konce druhé světové války), škody způsobené bolestivou ekonomickou recesí (2007–2012) a vstupem do eura. A je to tak, že od doby, kdy se Itálie stala součástí eurozóny, byl vývoj její ekonomiky nejhorší ze zemí s vysokými příjmy.
Produktivita Itálie od roku 2000 klesá. Bohužel tento znepokojivý pokles zahrnuje všechna hospodářská odvětví. Naopak jiné evropské ekonomiky, jako je Španělsko, Francie a Německo, dosáhly zlepšení své skutečné produktivity za hodinu práce. Proto panují obavy, že ekonomika velikosti a významu Itálie zůstane pozadu, čímž se zvětší propast vůči ostatním průmyslovým zemím.
Jedním z velkých problémů v produktivitě a hospodářském růstu v Itálii je její soudní systém. V Itálii trvá bankrot mnohem déle než ve zbytku Evropské unie. V tomto smyslu můžeme hovořit o procesech, které mohou trvat 2 roky. To znamená, že práce a kapitál se nemohou přesunout k životaschopnějším a produktivnějším společnostem. Je třeba si uvědomit, že konkurzní řízení v Itálii s sebou přináší velmi vysoké náklady, nejvyšší v eurozóně.
Investice do výzkumu a vývoje a výdaje na vzdělávání přispívají ke zlepšení produktivity ekonomiky. Itálie má však v této oblasti vážné nedostatky. Jeho výdaje na výzkum a vývoj dosahují 1,29% HDP, což z něj činí jedno z nejnižších v eurozóně. Pokud jde o výdaje na vzdělávání, Itálie se 4% HDP předčí pouze Rumunsko a Řecko.
Nadměrné zadlužení a očekávané zlepšení finančního systému
Obzvláště znepokojivé jsou úrovně veřejného dluhu, které vykazuje Itálie. V roce 2007 činil jeho veřejný dluh 99,8% HDP, ale v roce 2016 dosáhl 132% HDP. Pouze potrestané Řecko se 180% veřejného dluhu nad HDP a Japonsko s 230% veřejného dluhu vzhledem k HDP překračují Itálie.
Úroveň zadlužení však není něco, co by ovlivnilo pouze veřejný sektor. Problémy s dluhy a solventností se dotýkají také italských finančních institucí. Španělsko již provedlo důkladnou reformu finančního sektoru, aby poskytlo svým bankám potřebnou solventnost, naopak Itálie takovou důkladnou reformu neprovedla.
Nedůvěra a pochybnosti se vznášejí nad italským bankovnictvím. Již v loňském roce musel italský stát vložit 3,5 miliardy eur do nejstarší banky na světě, banky Monte dei Paschi. Rovněž bychom neměli zapomenout, že společnostem Vento Banca a Banca Popolare de Vicenza bylo přiděleno 17 000 milionů eur.
Je třeba poznamenat, že zadluženost Itálie a míra solventnosti jejích bank spolu úzce souvisejí. V tomto smyslu vlastní transalpské banky ne více než 10% veškerého nesplaceného dluhu v Itálii.
