Zollverein, který byl založen v roce 1834, byla ekonomickou organizací konfigurovanou jako celní unie. Četné německé státy spojily své síly, aby vytvořily zónu volného obchodu a zavedly celní tarify vůči třetím zemím.
Když Evropa v napoleonských válkách krvácela k smrti, začaly se objevovat první hlasy volající po německém odborovém svazu. Jak uplynulo devatenácté století, ekonomika německých států pokročila a byla získána obchodní jednota.
Cesta do Zollvereinu
Skutečné překážky se staly četnými celními úřady, existencí různých celních předpisů a velkou rozmanitostí platebních poplatků, kterým musely čelit při obchodování mezi německými státy. Německý ekonom Friedrich List se ve snaze zjednodušit tak složitou regulaci vyslovil pro zavedení jednotné regulace, zatímco německé státy spojily své síly, aby čelily velké obchodní síle té doby: Velké Británii.
Mezi spleti německých států, které existovaly v 19. století, byl nejsilnější ze všech, Prusko, průkopníkem ve sjednocení celní regulace. Tak byly na celém území, které Prusko získalo po vídeňském kongresu, zavedeny společné tarify.
Německá hospodářská realita byla v té době složitá a vytvoření celní unie nebylo snadným úkolem. Zatímco východní Německo se vyznačovalo velkou váhou zemědělství v ekonomice, kde šlechta ovládala velké plochy půdy. Naopak, německý západ začal industrializovat současně s tím, že se jednalo o společnost, ve které buržoazie přibrala.
Bavorsko dokázalo založit celní unii, dokonce ji rozšířilo o Wurtemberg. Tímto způsobem byly stanoveny tarify vůči třetím zemím, zatímco zboží mohlo volně cirkulovat.
Ekonomické a politické důsledky
S postupujícím sjednocením obchodu a cel se podnikly první kroky k tomu, co mělo být hlavní německou celní unií. To vše vyvrcholilo v roce 1834 vytvořením Zollvereinu nebo německé celní unie. Konglomerát malých německých států tak ukončil zvyky a usnadnil přepravu zboží.
Navzdory důležitému přilnutí velkého počtu německých států však existovala města a státy, které se rozhodly nepřipojit k Zollvereinu. Byli členy takzvané hanzovní ligy.
Jeden z nejbezprostřednějších důsledků volného pohybu zboží byl pociťován ve výdajích členských států. Země, které tvořily Zollverein, musely věnovat méně zdrojů hraniční kontrole, což znamenalo významné úspory pro veřejnou pokladnu.
Dalším účinkem této celní unie byl vznik velkého německého trhu, na kterém lze obchodovat. Zvýšená ekonomická aktivita posílila německý rozvoj, což vedlo k velké železniční síti a podpořilo industrializaci.
Navzdory volnému pohybu zboží a zavedení společné celní politiky nepředstavoval Zollverein pro Německo úplnou hospodářskou unii. Každý stát měl svou vlastní hospodářskou politiku, aniž by zapomínal, že také používaly různé měny.
Zollverein vždy počítal s politickým a ekonomickým soupeřením Rakouska, které nedokázalo ekonomicky překonat německé státy v čele s mocným pruským královstvím.
Model ekonomické integrace
Kromě svého významu jako obchodní organizace měl Zollverein velký politický dopad. V tomto smyslu je Zollverein považován za zárodek, který by nakonec sjednotil Teutony v tom, co by se stalo známým jako Německá říše.
Rovněž na politické úrovni je třeba poznamenat, že Zollverein měl svůj význam v hospodářské unii Evropy. Německá celní unie tak byla vzata jako příklad pro následné budování Evropské unie.