Finanční leasing (leasing)

Obsah:

Finanční leasing (leasing)
Finanční leasing (leasing)
Anonim

Finanční leasing nebo leasing je pronájem aktiva s právem nákupu po skončení smlouvy.

Lze jej také nazvat finanční leasing, finanční leasing nebo operativní leasing a jedná se o smlouvu mezi dvěma stranami, na jejímž základě jeden zpřístupní určité aktivum druhému výměnou za předem dohodnuté kvóty (výnosy) na určitou dobu.

V tomto smyslu má nájemce následující práva:

  • Získat vlastnictví nemovitosti za cenu stanovenou na konci smlouvy.
  • Vraťte nemovitost a ukončete smlouvu.
  • Obnovte jej vyjednáním nových podmínek.

Pronajímatel ze své strany zpřístupní nájemci majetek ze své nemovitosti, za který bude dostávat příjem za jeho užívání a užívání. Mít tedy povinnost prodat nemovitost na konci smlouvy, pokud nájemce uplatní své právo.

Výhody a nevýhody leasingu

Společnosti například používají tento systém ze dvou základních důvodů:

  • Nepotřebují velké investice do nákupu aktiv, mohou aktiva pravidelně obnovovat na konci smlouvy. To znamená uzavřít další leasingovou smlouvu s novým aktivem.
  • Kromě toho je leasing považován za výdaj (splátky nájmu), takže tyto náklady lze odečíst.

Nyní má leasing také některé nevýhody:

  • Majetek není ve vlastnictví.
  • Obecně nelze vlastnost vrátit, dokud smlouva neskončí.
  • Mohlo by to být dražší než jiné alternativy, takže to musíme vždy ocenit ve srovnání s jinými možnostmi.
  • Doložky by mohly být nevýhodné. I když je pravda, že nájemce má řadu práv, má také řadu povinností, které musí splnit, pokud nechce být penalizován.

Leasingové využití a funkce

Využití tohoto systému ve společnosti exponenciálně vzrostlo, a to z velké části kvůli skutečnosti, že k nemovitosti může kdokoli získat přístup prostřednictvím pronájmu, který by jinak nemohl učinit z důvodu objemu investic nebo nákladů na údržbu.

Tento typ finančního leasingu se v některých odvětvích používá hlavně k leasingu automobilů, budov a výrobních strojů. V tomto případě, není-li dohodnuto jinak, veškeré náklady na údržbu nese pronajímatel (vlastník), zatímco nájemce musí platit pouze roční poplatek, přičemž vlastníkovi vzniknou v dobrém stavu nemovitosti., Služby a nepředvídané náklady.