Sekularismus je ideologický proud, který hájí, že stát a náboženství musí být ve veřejném životě odděleny.
Sekularizmus poukazuje na důležitost toho, aby náboženské instituce neměly vliv na veřejný život. Protože tyto mohou vyvíjet tlak nebo ovlivňovat legislativu, a tím upřednostňovat jejich zájmy nebo rozšiřovat jejich hodnoty nebo myšlenky na celou populaci, nejen na stoupence zmíněné doktríny.
Sekularismus nenavrhuje zákaz nebo zánik všech druhů víry, protože jedním ze základních pilířů sekulárního státu je svoboda svědomí. Každý ve svém soukromí může uvěřit nebo následovat jakýkoli druh náboženské nauky.
Většina zemí světa je světská nebo bez vyznání. Kromě arabských zemí, které jsou otevřeně teokratické. Hlava státu je ve skutečnosti také považována za duchovního vůdce země. Legislativa a kultura země jsou tedy založeny na koránu a islámském fundamentalismu.
Původ sekularismu
Sekularismus, chápaný jako oddělení státu a náboženství, tj. Sekulárního státu, má svůj původ po francouzské revoluci v 18. století. Doposud byly náboženství a stát úzce propojeny.
V absolutismu král obsadil trůn božstvím. To znamená, že jediný, komu musel obhájit své činy a činit účty, byl před Bohem. Francouzská revoluce se rozchází s absolutismem a náboženství se dostává do pozadí.
Rozdíl mezi sekularismem a nedenominacionalismem
Tyto dva pojmy by neměly být zaměňovány, když o nich mluvíme. Na rozdíl od toho, co bylo vysvětleno výše, nedenominační stát nedodržuje žádné konkrétní náboženství. Ale můžete spolupracovat s těmi, které považujete za vhodné, a to jak finančně, tak v jiných aspektech. Naopak sekularismus usiluje o přerušení všech vztahů s náboženskými institucemi.
Například Španělsko je nedenominační stát, což znamená, že teoreticky církev neovlivňuje státní rozhodnutí. Ale stát s tím může souviset a v některých aspektech spolupracovat. Jako příklad najdeme rámeček výkazu zisku a ztráty.