Od svého vstupu v roce 1973 byl vztah mezi Velkou Británií a Evropou vždy komplikovaný, dokonce napjatý. Východ ekonomické a politické moci, jako je Spojené království Evropské unie ponechává vážné pochybnosti o projektu evropské integrace. I když na druhé straně by to mohlo usnadnit integraci zbytku Evropské unie, která byla zemí, která klade největší překážky evropskému sjednocení.
Vzhledem k tomu, že jednání o brexitu prošla mnoha nástrahami, je těžké vrátit se zpět a vzpomenout si na slova Winstona Churchilla prosazující sjednocenou Evropu. Slavný britský politik byl pevným zastáncem Británie, která se více angažuje v Evropě, a bránil „partnerství mezi Francií a Německem“, které vedlo tolik sporů během dvou světových válek.
Británie vždy patřila k významným ekonomickým a politickým hráčům v Evropě. Jeho ekonomická síla, jeho ekonomický vliv a rozhodný zásah do ozbrojených konfliktů upevnily Spojené království jako jednoho z hlavních evropských a světových hráčů. Z tohoto důvodu zanechává vystoupení Velké Británie z Evropské unie (EU) v Evropě významnou ránu. Jde o to, že brexit znamená rozloučení s druhou nejsilnější ekonomikou v Evropě.
Tváří v tvář takové situaci je otázka, kterou si nyní všichni kladou, dotkl se evropský integrační projekt? Co se stalo, že byla tato vzrušující politická a ekonomická unie zkrácena?
Vztah plný pochybností
„Role Velké Británie spočívala v globální obchodní a politické nadvládě. Spojené království proto odmítlo nabídky na účast v tehdejším Evropském hospodářském společenství (EHS). ““
Abychom pochopili tradiční britskou nechuť k evropským integračním procesům, stojí za to analyzovat její historii v Evropě. V padesátých letech minulého století, kdy se Spojené království po druhé světové válce stalo jednou z hlavních světových mocností, Britové věřili, že by se neměli omezovat jen na evropskou iniciativu. Role Velké Británie tak prošla obchodní a politickou nadvládou na světové úrovni. Spojené království proto odmítlo nabídky na účast v tehdejším Evropském hospodářském společenství (EHS).
Neochota však nebyla pouze z Velké Británie vůči EHS, protože slavný francouzský politik Charles De Gaulle nebyl pro sdílení evropského projektu s Brity. Důkazem toho jsou de Gaullovy veta Britů v letech 1961 a 1967.
Bylo by nutné počkat do roku 1973, kdy by byla třetí žádost o členství, než se Spojené království připojí k evropskému klubu. Manželství mezi Velkou Británií a Evropskou unií však nebylo zrovna idylickým vztahem. Stojíme před turbulentní trajektorií, ve které je velká část britského politického spektra a jeho společnosti výrazně euroskeptická.
Pochybnosti o roli Británie v Evropě byly patrné již v roce 1975, kdy bylo vyhlášeno referendum o rozhodnutí o možném britském odchodu z EHS.
Tento obtížný vztah bude pokračovat, až britská premiérka Margaret Thatcherová učiní důležitý obrat ve svých politických pozicích. Od prosazování britské integrace do Evropy pokračoval v roce 1980 vroucně požadovat změnu příspěvků do EHS. Thatcher dále zašel tak daleko, že varoval EHS, že je připraveno zadržet evropské daně, pokud nedojde ke změně britských příspěvků do evropského rozpočtu.
„Železná dáma“ věřila, že Spojené království přispívá mnohem více, než dostávalo. V tomto smyslu stojí za to připomenout frázi, ve které Margaret Thatcherová prohlásila „Chci zpět své peníze!“.
O několik let později se tvrdá obrana Thatcherových pozic vyplatila a Británie viděla, že její závazky přispívat do rozpočtu Společenství byly sníženy o takzvaný „britský šek“. Ve vždy obtížném vztahu mezi UK a Evropou tak zůstala další jizva.
Obavy o evropském projektu rostou
„Thatcherová předpověděla neúspěch na všech úrovních ve snaze o vytvoření velkého evropského státu.“
Vřava ale ještě neskončila a rýsovaly se nové britské nesrovnalosti. Margaret Thatcherová byla i nadále nedůvěřivá vůči evropské politice a tvrdila, že si uzurpovali národní suverenitu. Důkazem toho je jeho intervence v belgickém městě Bruggy v roce 1988, kdy jeho slova zaseli zárodek britského euroskepticismu. Thatcherová předpověděla neúspěch na všech úrovních ve snaze o vytvoření velkého evropského státu.
Velká Británie tak odmítla vstoupit do eurozóny, přičemž libra šterlinků zůstala jako její měna. Spojené království dále také odmítlo být součástí takzvaného schengenského prostoru (zahájeného v roce 1995), který umožňoval volný pohyb osob přes území Společenství.
Proč se však Británie pustila do evropského projektu, který způsobil tolik neshod? Odpověď spočívala na vnitřním trhu, jehož rozšíření prospělo britským ekonomickým zájmům.
Část britské populace však začlenění východoevropských zemí do EU nevnímala příznivě. Bylo mnoho lidí, kteří se obávali ztráty zaměstnání kvůli příchodu cizinců ochotných pracovat za nižší mzdy.
Rostoucí skepsa vedla premiéra Davida Camerona k navržení referenda o pobytu Británie v Evropské unii. 23. června 2016 se Britové s těsným rozdílem rozhodli vystoupit Velkou Británii z Evropské unie.
Samotný brexit by nakonec pohltil premiéry jako David Cameron a Theresa Mayová, čímž by hlavu britské vlády nechal v rukou euroskeptika Borise Johnsona.
Evropská unie a Velká Británie, čelenky
„Upuštění od evropského projektu ze strany Británie zanechává v Evropské unii hluboký rozpor. Když je politická a ekonomická spolupráce nejvíce nutná, přichází rozdělení.
Je zřejmé, že Velká Británie se v době svého členství v Evropské unii nepodílela na všech integračních iniciativách, zejména v politických a měnových otázkách. Jeho velkým a zjevným zájmem byl volný obchod mezi evropskými zeměmi.
Brexitem prohrává jak Británie, tak Evropská unie. S narůstající globalizovanou ekonomikou rozdělení a ústup k národním zájmům generují slabost.
Evropská unie tak ztrácí partnera, který byl její druhou největší ekonomickou silou, nic víc a nic méně než přibližně 15% evropského hrubého domácího produktu (HDP). Brexit také znamená rozloučení s jedním z nejdůležitějších přispěvatelů do evropského rozpočtu a ztrátu finančního centra o velikosti londýnské burzy. To vše, aniž bychom zapomněli na překážku, kterou s sebou přináší politický vliv, protože Velká Británie je stálým členem Rady bezpečnosti OSN.
Podobně brexit bez politické a obchodní dohody může být pro Spojené království strašně tvrdý. Nedostatek surovin, jako jsou potraviny, by se mohl dostat do britských zemí, k nimž by měl být přidán prudký pokles libry, nemluvě o chaosu, který by se mohl uvolnit v přístavech a zvycích Spojeného království.
Chybějící dohoda by také znamenala značné zvýšení byrokracie, což by bránilo volnému obchodu, a bylo by tedy velkou překážkou britské ekonomice.
Faktem je, že odchod z jednotného trhu Velké Británie by s sebou přinesl návrat ke scénáři cel, s následným zvýšením nákladů na výrobky podléhající rychlé zkáze.
Také britský průmysl by mohl utrpět zastavení. Továrny ve Velké Británii pocházejí z členských zemí EU. Tento typ průmyslu používá výrobní systém „just in time“, takže pokud díly nedorazí včas, znamenalo by to zastavení průmyslové výroby.
Pochybnosti se vznášejí na nejistém horizontu. Je evropský integrační projekt vážně zraněn? Byl brexit konečným selháním Evropy? Mýlí se Británie v izolaci od Evropy? Co musí Evropa udělat, aby upustila od rozdělení a vrátila se na cestu spolupráce?
Britské opuštění evropského projektu zanechává v Evropské unii hluboký rozpor. Když je politická a ekonomická spolupráce nejvíce nutná, přichází rozdělení. Zdá se, že jde dokonce o samotnou Evropskou unii. Je složité spojit zájmy zemí, které jsou tak složité a mají velmi rozdílné zájmy. Neshody a neshody si vybírají svou daň a vážně potlačují nadějný projekt, který se objevil po druhé světové válce.
