Produktivní síly jsou všechny ty materiální prostředky, práce a techniky, které se používají k vývoji produktivního procesu. To podle Karl Marx a Friedrich Engels (Myšlenkám těchto myslitelů se budeme věnovat v celém článku).
Jinými slovy, produktivní síly pak zahrnují jak hmotné statky (nástroje, stroje, půdu, vstupy atd.), Tak lidské úsilí, které je nezbytné k provedení produktivní činnosti.
Je třeba poznamenat, že dělba práce (rozdělení různých úkolů, které tvoří výrobní proces) a věda a technologie jsou součástí výrobních sil.
Tento koncept vytvořil Marx v teoretickém rámci historického materialismu (vysvětlíme to podrobně později).
Druhy produktivních faktorů
Můžeme rozlišit dva typy produktivních faktorů:
- Pracovní síla: Lidské úsilí věnované produktivní činnosti.
- Výrobní prostředky: Mechanické a technologické nástroje, jakož i materiály nezbytné pro vývoj zboží a služeb.
Produktivní síly a historický materialismus
Musíme si pamatovat způsob, jakým Karl Marx interpretoval historii. Stalo se tak z ekonomických výrobních vztahů. Jinými slovy, všechny historické události by byly podle této teorie důsledkem dynamiky produktivní činnosti.
Podle Marxe dochází ke změnám ve společnostech v důsledku způsobu, jakým funguje vývoj zboží a služeb.
Podle Marxe by například kapitalismus vedl k třídnímu boji o způsob, jakým proletariát a kapitalista. Posledně jmenovaní by si podle této teorie přivlastnili část svého pracovního úsilí (kapitálový zisk).
V tomto smyslu existují pro analýzu historického materialismu dva prvky. Nejprve nástavba, což je soubor právních, politických a ideologických faktorů. Podobně máme strukturu, kde najdeme výrobní síly i výrobní vztahy, tj. Jak jsou pracovníci propojeni se svými zaměstnavateli a jak jsou organizováni.
Stručně řečeno, pro Marxe je způsob, jakým jsou produktivní síly navzájem propojeny, určujícím faktorem sociální dynamiky a může tlačit na to, aby se v politickém a ekonomickém systému generovaly transformace.
Výrobní síly navíc podle. Souvisí s nástavbou marxismus. Například vazba mezi zaměstnancem a společností závisí do značné míry na pracovněprávních předpisech. Tento právní rámec by se zase mohl v průběhu času změnit, pokud by došlo k sociálním nepokojům.