Kolaborativní spotřeba je činnost sdílení nebo výměny zboží a služeb mezi jednotlivci, obvykle výměnou za náhradu.
Dříve byla společná spotřeba omezena na náš geografický rozsah a nejužší okruh. Díky internetu je však možné spojit se s lidmi z celého světa se společnými zájmy. Nárůst spotřeby ve spolupráci je způsoben informačními a komunikačními technologiemi, které umožňují vytváření digitálních platforem (portálů a sociálních sítí), kde lze tyto interakce provádět.
Hlavní myšlenkou ekonomiky sdílení je proto to, že přístup zvítězí nad majetkem. Tato myšlenka implikuje změnu jak ve zvycích každého člověka, tak i na ekonomické a kulturní úrovni společnosti. Kultura založená na individualizované spotřebě tedy přechází na model spotřeby založený na výměnách prostřednictvím sociálních sítí nebo platforem peer-to-peer.
Existují však i překážky této expanze a mezi nimi vyniká nedůvěra při provádění transakcí přes internet (mimo jiné nedostatek soukromí, pochybnosti o platebních metodách). Platformy pro společnou spotřebu se snaží tyto překážky minimalizovat vytvořením uživatelských profilů, kde mohou vyjádřit svůj názor na své zkušenosti nebo přidat hodnocení pro další potenciální uživatele, aby je vzali v úvahu.
Systémy v rámci společné spotřeby
V rámci pojmu „společná spotřeba“ můžeme rozlišit několik odvětví, ve kterých se prováděné akce pohybují od iniciativ nezištné spolupráce (neplacených) po ostatní za účelem zisku:
- Systémy založené na produktech: Jde o propagaci myšlenky platit za používání produktu, ale bez nutnosti jej vlastnit. „Bicing“ je toho dobrým příkladem, protože umožňuje městům používat veřejná kola placením ročního poplatku a bez nutnosti jejich nákupu.
- Přerozdělovací trhy: Na základě opětovného použití produktů, které již nepotřebujeme, jejich poskytnutí někomu, kdo je může potřebovat. Existují trhy, kde lze produkty zakoupit zdarma, a jiné, kde se směňují za jiné zboží (směnný obchod) nebo se prodávají za peníze (jako v případě eBay).
- Společný životní styl: Jedná se o myšlenku sdílet méně hmotné zboží než materiály, jako je čas, prostor, dovednosti, znalosti nebo peníze. Některé z těchto iniciativ probíhají na místní úrovni, například „Coworking“ (sdílení pracovních prostorů) nebo „Sdílené zahrady“ (sdílení rostoucích prostorů). Další iniciativy jsou globálnější, například pronájem bytových pokojů cestujícím (Airbnb) nebo iniciativy, které sdílejí znalosti (například Wikipedia) nebo dokonce hudbu (Spotify).
Výhody společné spotřeby
Kolaborativní spotřeba má několik výhod:
- Optimalizace zdrojů: Můžeme dodat zboží, které nebylo dříve používáno nebo které nemělo 100% využití
- Větší nabídka pro konečného spotřebitele: Spotřebitel najde širší nabídku mezi tím, co nabízejí tradiční podniky, a tím, co nabízí ekonomika sdílení. Můžete provést širší srovnání kvalit a cen.
- Ukládání: Díky nabídce použitého zboží a služeb mají spotřebitelé přístup k cenám nižším než ceny na trhu, což jim umožňuje ušetřit. V dobách hospodářské krize byla tato výhoda klíčem k šíření společné spotřeby.
- Vytvořte ekosystém založený na odhodlání, solidaritě a vytváření nápadů: Tyto myšlenky jdou ruku v ruce s podnikateli s novými podniky, vytvářející v naší obchodní struktuře zaměstnanost, bohatství a inovace.
Nevýhody společné spotřeby
Jelikož se jedná o ekonomiku dohodnutou mezi jednotlivci, má řadu nevýhod:
- Nedostatek legislativní regulace a nekalá soutěž: Čelíme neregulovanému sektoru, který vyvolává stížnosti a protesty z postižených sektorů, které požadují rovné podmínky. Příklad: taxikáři proti Uberu.
- Ochrana zákazníka: Konečný spotřebitel nemá záruky kvality produktu ani to, že lidé, s nimiž je sdílen, jsou důvěryhodní a nezpůsobují problémy. Jedná se o rizika, která jsou přijímána výměnou za nižší cenu.