Mao Ce-tung (1893-1976) byl čínský prezident a zakladatel Čínské lidové republiky. Byl jednou z nejdůležitějších historických postav v Číně 20. století a díky jeho vedení se komunistům podařilo v roce 1949 převzít kontrolu nad Čínou.
Již v mládí se zúčastnil revoluce v roce 1911, která nakonec způsobila pád dynastie Čching a vyvrcholila v Čínské první lidové republice. Mimo jiné byl učitelem a knihovníkem na Pekingské univerzitě. Přesně ve své době knihovníka četl díla referentů anarchistického hnutí, jako jsou Kropotkin a Bakunin.
Vzestup Mao Ce-tunga v komunistickém světě
Maovy politické obavy byly na vzestupu a v roce 1921 přispěl k vytvoření Čínské komunistické strany. Do roku 1927 zůstali komunisté spojeni s čínskou nacionalistickou stranou Kuomitang. Po vypuknutí války mezi Kuomitangem a komunisty se tedy Mao ujal vedení partyzánské války s čínskými nacionalisty a zahájením řady agrárních reforem.
S provinciemi Hunan a Jiangxi v rukou komunistů Mao Ce-tung vyhlásil Čínskou sovětskou republiku, přičemž pokračoval v boji proti čínským nacionalistům Čankajšek. Maova podpora mezi rolníky rostla. Na rozdíl od sovětského komunismu, který usiloval o mobilizaci pracovníků ve městech, měl Maův komunismus rolníky jako protagonisty revoluce.
Avšak Mao Ce-tung a jeho muži, obtěžovaní vojáky Čankajška, museli v roce 1934 ustoupit vnitřkem Číny, což se stalo známým jako „dlouhý pochod“. Japonská invaze do Číny však nakonec spojila nacionalisty Čankajška s komunisty Maa. Tímto způsobem komunisté a nacionalisté, spojenci v roce 1937, bojovali společně s Japonci až do konce druhé světové války.
S koncem druhé světové války se nepřátelství mezi nacionalisty a komunisty obnovilo. V roce 1949 byli nacionalisté poraženi a jejich vůdce Čankajšek se uchýlil na Tchaj-wan. V témže roce byla založena Čínská lidová republika, v jejím čele byl Mao Ce-tung.
Velký skok vpřed, ekonomická katastrofa
Z politik prováděných Maem bych vyzdvihl „velký skok vpřed“ (1958–1961). Hospodářská politika Mao Ce-tunga tedy prošla kolektivizací zemědělství, zrušením soukromého vlastnictví a řízením národní ekonomiky prostřednictvím pětiletých plánů.
Hospodářská politika „velkého skoku vpřed“ však nakonec selhala. Důvody tohoto neúspěchu zahrnují vysídlení mnoha rolníků do ocelářského průmyslu, zrušení ruských rad, stanovení nerealistických cílů výroby a sucha. To vše by nakonec vedlo k hladomorům, které by stály miliony Číňanů jejich životy. „Velký skok vpřed“ byl bezpochyby jedním z největších ekonomických neúspěchů v historii.
Maův triumf nelze pochopit bez Stalinovy podpory. A jde o to, že dobré vztahy se Sovětským svazem během Stalinovy vlády byly pro Maa klíčové. Tento přátelský vztah mezi Čínou a Sovětským svazem se však po smrti sovětského diktátora zhoršil.
Kulturní revoluce a poslední roky Mao Ce-tunga
Ačkoli Mao opustil předsednictví vlády v roce 1959, stále předsedal Komunistické straně Číny. V roce 1966 zahájil Mao takzvanou čínskou kulturní revoluci. Maoistický proud, kterým byla vládnoucí strana, se snažil ukončit otevírací proudy, protože je považoval za buržoazní.
Kulturní revoluce byla poznamenána represí, protože Mao upevňoval svou moc. Mobilizací lidí a zejména mládeže v oblasti, která se stala známou jako Rudá garda, se Maovi podařilo odstranit jakýkoli druh nesouhlasu. Roky čínské kulturní revoluce se tedy vyznačovaly útlumem lidských práv a představovaly odmítnutí ekonomické modernizace země.
Poslední roky Maa předpokládaly určité otevření země ven. Již v roce 1971 by se Čína stala součástí Organizace spojených národů (OSN). Dalším příkladem otevřenosti by mohla být návštěva amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně v roce 1972, která by vedla k normalizaci vztahů mezi USA a Čínou.
Se smrtí Mao Ce-tunga v roce 1976 prošla Čína procesem postupné ekonomické modernizace a politického otevírání, což ji vedlo k tomu, aby se stala velkou světovou ekonomickou velmocí.