Regulace je pro stát velmi nezbytným nástrojem k nápravě situací, kdy neexistuje blahobyt. Nyní by přebytek regulace stejným způsobem mohl způsobit stejnou pohodu jako úplná deregulace.
Thomas Sowell, ekonom z chicagské školy, říkával, že úspěch hospodářských politik nezávisí na jejich uplatňování a záměrnosti, s níž byly uplatňovány, ale spíše na účinku, ať už pozitivním nebo negativním, který přenášejí na populace. Faktem je, že existence jevů, jako je nábojový efekt, Lucasova kritika, mimo jiné, je důkazem toho, že to, co by a priori mohla být dobrá hospodářská politika, by při jejím použití nemuselo mít očekávaný účinek. populace. Jinými slovy potvrzuje existenci selhání státu, stejně jako je uznána existence selhání trhu.
S regulací se děje něco velmi podobného. Jak apriori se může zdát dobře promyšlený regulační návrh, který, pokud má dopad na ekonomiku, může být při jeho uplatňování velmi přínosný; stejným způsobem, a pokud to nebylo správně vyhodnoceno, mohli bychom najít účinky na populaci, které nás, jak se stalo při mnoha příležitostech, dostaly dále od původního cíle. To se děje v regionech, jako je Latinská Amerika, s neformální ekonomikou, kde se navzdory uplatňované regulaci a neustálému úsilí agentur zvyšuje míra ekonomické neformálnosti.
A je to tak, že regulace jako taková není řešením, jak to definovali mnozí ekonomové v mnoha dokumentech. Regulace je nástrojem, který musí stát napravit situace, kdy ekonomika sama o sobě nemůže dosáhnout situace maximálního blahobytu. Stejným způsobem by však nadměrná regulace v ekonomice mohla mít tolik negativních účinků jako přímá deregulace. Z tohoto důvodu začali v posledních letech mnozí ekonomové i právníci, mimo jiné profily úzce související s touto problematikou, rozšiřovat a doporučovat to, co nazývají „inteligentní regulace“; s odkazem na tento koncept k účinnější regulaci.
Regulace: paradox?
„Ve Španělsku, na rozdíl od toho, co se stalo v Latinské Americe - přes skutečnost, že tento region potřebuje větší regulaci - nadměrná regulace znamenala, že některé politiky nakonec neměly požadovaný dopad.“
Jak víme, zásah státu do ekonomiky je pro vládce velmi nezávaznou praxí. S pravomocí rozhodovat se vládci, a vždy v souladu se svými voliči, pokusí se implementovat politiky, aby uspokojili potřeby lidí. To ale neznamená, jak jsme řekli na začátku, že tento způsob jejich uspokojení, i když je zásah z tohoto důvodu, je ten správný. Pojďme se podívat na případ regulace cen nájemného v mnoha zemích, kde studie v tomto ohledu docházejí k závěru, že existuje tolik negativních výsledků, kolik je různých politik uplatňovaných po celém světě.
Stejným způsobem je to pozorováno u návrhů, které se snaží regulovat trh práce. V tomto smyslu zavedení mezioborové minimální mzdy podle stávající literatury, které velmi výstižně uvedli ekonomové Nada es Gratis, nemělo po analýze velmi příznivý dopad na pracovníky. Studie v tomto ohledu nám říkají, že regulace mezd měla pozitivní i negativní dopady. Jak však ukazují i tyto studie, úspěch politiky a návrat k frázi na začátku Sowella je podmíněn požadavky těchto politik; jinými slovy, při správném použití by to mohlo být úspěšné, ale nadměrná regulace by mohla mít velmi negativní účinky.
Jako příklad toho můžeme uvést výše uvedené ekonomiky Latinské Ameriky, kde najdeme příklady, které nám pomohou sledovat, co zde cituji. Vezmeme-li v úvahu studie, které nabízí Mezinárodní měnový fond (MMF), pokud bychom analyzovali souvislost mezi rozdíly v HDP a nezaměstnaností, bylo by pozorováno, že neformální trh, na rozdíl od zřejmého, kterým by byla regulace, hraje role důležitá během hospodářského cyklu.
V tomto smyslu je zarážející, že reakce míry nezaměstnanosti na změny, ke kterým dochází v ekonomickém cyklu, je slabší, pokud má země vyšší míru neformálnosti. Dále je pozorováno, že neformálnost v regionu klesá v obdobích silného růstu a zvyšuje v obdobích nízkého růstu. Jinými slovy, možnost, aby občané museli vstoupit do neformálního sektoru a odejít z něj, částečně chrání pracovníky před situacemi, jako je ten současný, a zmírňuje dopad uvedeného cyklu na míru nezaměstnanosti. Například v situacích, kdy rozvíjející se tržní ekonomika vstupuje do recese, mohou pracovníci, kteří by jinak byli zaměstnáni, najít neformální zaměstnání.
K tomu je příklad Španělska v kontrastu s nárůstem SMI. Větší regulace, v tomto případě nadměrná regulace, znamenala, že s nárůstem SMI nad očekávání španělská ekonomika zaznamenala ztrátu pracovních míst, což je a priori odůvodněno tímto růstem SMI. V tomto smyslu zprávy, které Španělská banka de facto ukazuje, shromažďují přibližně 12 000 lidí, kteří kvůli této politice ztratili práci, protože byli ovlivněni nárůstem. Jde o to, že na rozdíl od toho, co se stalo v Latinské Americe - navzdory skutečnosti, že tento region potřebuje větší regulaci - tato nadměrná regulace znamenala, že aplikovaná politika nakonec neměla požadovaný dopad; ačkoli, jak by řekl Sowell, záměr byl dobrý.
Pro efektivní regulaci
„Stejným způsobem, jako existují selhání trhu, máme i selhání státu a existují situace, kdy nadměrná regulace, jak se odráží v existující literatuře zveřejněné v tomto článku, podporuje nepřátelštější prostředí.“
To, co se stalo ve Španělsku, lze vysvětlit uplatněním neúčinné regulace. Ve Španělsku koexistují společnosti z velmi odlišných odvětví. Zobecněné použití SMI, kde došlo k nárůstu v odvětvích, ve kterých produktivita dokonce klesala, nakonec v nich vyvolalo asymetrický dopad. I když je pozorováno, že existují odvětví, která mohou těžit z této politiky, mnoho dalších, kde produktivita stagnuje, kde jsou přínosy velmi omezené a kde je neformální ekonomika skvělou alternativou, by se mohla pokazit; jak uzavírá studie centrální banky, zbavuje lidi formálnosti jejich integrace do neformální ekonomiky.
A je to tak, že regulace může stejným způsobem snížit neformální ekonomiku; že může zlepšit situaci pracovníků; že může napravit externality a selhání trhu; a to může zkrátka zlepšit situaci. Pokud by se uplatňovalo neúčinně a nadměrně, mohlo by to dále poškodit hospodářství. V tomto smyslu generování vyšších sazeb ekonomické neformality v důsledku nadměrné regulace trhu práce; vytváření daňových úniků v důsledku nadměrného daňového tlaku, jakož i vytváření situací, kdy například nadměrná regulace hospodářské soutěže může dokonce skončit v omezování konkurenceschopnosti výrobní struktury. Tkanina, která by na stále globálnějším trhu ztratila svou přitažlivost.
Musíme tedy vědět, že účinná regulace musí při uplatňování dodržovat řadu kritérií. V tomto smyslu mluvíme o nařízení, které musí představovat potřebu, které musí zajišťovat bezpečnost a zároveň zvyšovat transparentnost. Při mnoha příležitostech však toto nařízení namísto zajištění bezpečnosti vyvolává u investorů větší strach kvůli nadměrné byrokracii. Stejně tak tato byrokracie při mnoha příležitostech vede k větší korupci. Korupce, která mimochodem de facto končí transparentností, kterou a priori musí zajistit. A jak jsme viděli v celém článku, není platný jen jakýkoli předpis.
Stručně řečeno, regulace je nutná k nápravě situací, kdy selhání trhu brání dosažení blahobytu. Nemůžeme říci, že regulace nevytvořila prostředí, ve kterém byly příležitosti stále rozmanitější. Stejným způsobem je však třeba zdůraznit, že stejně jako selhání trhu, máme také selhání státu a že existují situace, kdy je nadměrná regulace, jak se odráží v existující literatuře, vystavené tomu, co tento článek podporuje nepřátelštější prostředí, kde mizí příležitosti při hledání flexibilnějších prostředí a kde se regulace nesnaží být úplnou náhražkou volného trhu.