Právo Společenství - co to je, definice a pojem

Právo Společenství, známé také jako právo Evropské unie, je soubor nařízení a směrnic, které tvoří právní systém zemí, které tvoří Evropskou unii.

Země, které tvoří Evropskou unii, jsou známé jako členské státy a je jich 27, mezi nimiž jsou Německo, Itálie nebo Španělsko. Toto právo Společenství má své vlastní zdroje.

Právo Společenství se začalo rodit se svazem uhelného a ocelářského průmyslu prostřednictvím Pařížské smlouvy v roce 1951 mezi šesti evropskými zeměmi, a tak tato unie evropských zemí pokračovala a byla posílena Římskou smlouvou z roku 1957 až do dosažení úplného řádu Společenství aktuální.

Zdroje komunitárního práva

Zdroje musí být rozděleny mezi primární právo a sekundární právo. Primární právo odkazuje na původní právo tohoto nadnárodního řádu zakládajícího rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii a členské státy a představuje legitimitu evropských institucí.

Odvozené právo je právo, které pochází z institucí vytvořených původním právem a které s ním musí být v souladu. To znamená, že odvozené právo je konečně normami, které vycházejí z Unie a jsou uplatňovány v evropských zemích, musí respektovat Smlouvu o fungování Evropské unie a další složky původního práva.

Primární nebo původní zákon

Primární právo tvoří:

• Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU): Zahrnuje zrození Evropské unie, její organizaci a strukturu, její fungování a její zásady a cíle. Vymezuje rozsah jejích pravidel a pravomocí.
• Listina základních práv Evropské unie: Zahrnuje všechna základní práva, kterými se budou řídit rozhodnutí a předpisy Evropské unie. Tato charta se skládá z politických, občanských a sociálních lidských práv.
• Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO): Byla to původní smlouva Unie.
• Smlouvy o anexi: Tyto smlouvy jsou právními normami, kterými se členské státy řídí Evropskou unií.

Derivační právo

Jsou odvozeny správně:

• Předpisy: Tento právní nástroj je nejúčinnější a nejdůležitější v komunitárním právu. Je závazný pro členské státy a ve státě se uplatňuje okamžitě, aniž by bylo nutné jej upravovat nebo provádět do právního řádu tohoto státu. Jeho oblast působnosti je pro všechny země Evropské unie.
• Směrnice: Nepoužívají se přímo v členském státě, musí být provedeny do vnitrostátního práva každé země. Jeho oblast působnosti je pro všechny země Evropské unie.
• Rozhodnutí: Rozhodnutí jsou méně relevantní právní akty než nařízení a směrnice, mohou to být legislativní nebo nelegislativní akty. Rozsah jeho působnosti není ve všech zemích EU, ale lze jej zacílit na konkrétní stát.
• Doporučení: Jsou nelegislativní a nezávazné. Stanovují vodítko, kterým by se země EU měly řídit jako doporučení.
• Názory: Nemají legislativní povahu a jsou pouze odpovědí na nějaký typ dotazu.
• Doplňkové mezinárodní dohody.

Doplňkové právo

V subsidiárním nebo doplňkovém právu, které slouží k odstranění možných mezer v právním řádu Společenství, jsou uvedeny následující zdroje:

• Obecné právní zásady.
• Judikatura.
• Obyčejné právo.

Orgány komunitárního práva

Hlavní orgány podílející se na kontrole a schvalování práva Společenství jsou:

• Evropský parlament.
• Evropská rada.
• Evropská rada.
• Evropská komise.
• Soudní dvůr Evropské unie.