Památkou zůstává podepsání Římské smlouvy v roce 1957, což byla velká dohoda, která byla genezí toho, co dnes známe jako Evropská unie. Od té doby dosáhla Evropa pokroku v hospodářské integraci, cesta nebyla snadná, ale hospodářská, měnová a politická unie i přes obtíže pokračuje. Při pohledu na horizont se tedy potýkáme s otázkou: Jakým ekonomickým výzvám bude Evropská unie muset čelit?
Ekonomický růst je synonymem prosperity a pokroku, proto po letech recese hodlá Evropa tyto úrovně růstu udržet. Navzdory skutečnosti, že evropské HDP vzrostlo v roce 2017 o 2,6%. Proto se členské státy Evropské unie nemohou uvolnit. Dopady krize stále přetrvávají v ekonomikách starého kontinentu a snížení růstu by vedlo k ekonomické stagnaci s následným poklesem aktivity a zaměstnanosti. Perspektivy evropského růstu jsou však povzbudivé a Francie, jedna z lokomotiv evropského hospodářství, přešla z růstu na 1,2% na růst 2,3%.
Inflace a zadluženost
Makroekonomickým cílem, který by neměl být opomíjen, je stabilita cenových hladin nebo kontrola inflace. V tomto smyslu je měnová politika, která sídlí v Evropské centrální bance, nástrojem, který umožňuje Evropě kontrolovat inflaci. V roce 2018 Evropská centrální banka sníží úroveň nákupu dluhu, což povede ke snížení stimulů likvidity. S reaktivovaným HDP ekonomik, jako je Španělsko a Itálie, se zdá, že je čas omezit stimuly, i když je trvale neodstranit. Důkazem toho je, že nákup veřejného dluhu se zvýšil ze 60 000 milionů EUR měsíčně do prosince 2017 na současných 30 000 milionů EUR měsíčně. Ukončení programu nákupu veřejného dluhu je plánováno na konec roku 2018.
Zadluženost je však jednou z velkých výzev, kterým musí evropské státy čelit, zejména zemí, jako je Itálie, které mají úroveň veřejného dluhu na úrovni 132% hrubého domácího produktu. Snížení úrovně nákupu veřejného dluhu Evropskou centrální bankou může nakonec vést k tomu, že náklady na financování budou pro mnoho evropských států dražší, což představuje riziko pro země, jejichž veřejný dluh přesahuje 100% HDP. Nejzadluženější země by proto měly být ostražité, zejména když skončí stimulační program prováděný Evropskou centrální bankou.
Nesmíme zapomenout na výrazné zvýšení cen ropy. Rozhodnutí OPEC a Ruska snížit produkci ropy vedlo k nedostatku a následně k více než pozoruhodnému zvýšení cen. To se týká mnoha evropských zemí, zejména těch s nejvyšším stupněm závislosti, jako je Španělsko. To vše má dopad na kapsu spotřebitele, který vidí pokles své kupní síly v důsledku zvýšení cen nebo v důsledku zvýšení inflace.
Kontrola veřejných účtů a obchodní válka
Zvláštní pozornost si zaslouží Pakt o stabilitě a růstu, protože evropské státy si musí dávat pozor na své veřejné finance. Evropská unie je při kontrole veřejného deficitu velmi přísná, takže nejzadluženější ekonomiky budou muset pokračovat v cestě snižování státního deficitu, dokud nedosáhne méně než 3% HDP, a to vše v souladu s konvergenční kritéria Evropské unie.
A samozřejmě, ekonomická rozhodnutí celé světové mocnosti, jako jsou Spojené státy, mají v evropské ekonomice odezvu. Baterie protekcionistických opatření zahájená vládou USA v čele s Donaldem Trumpem ohlašuje začátek obchodní války s tou, která byla tradičně velkým partnerem Evropské unie v mezinárodním obchodu. Je možné, že na cla uvalená Spojenými státy bude Evropa reagovat stejnou měnou. To může mít hrozné důsledky pro dvě obchodní mocnosti, které byly tradičně spojenci. Volný obchod umožňuje každé zemi specializovat se na to, co může vyrábět efektivněji, a přistupovat ke zboží a službám za nižší cenu. Problém je v tom, že jak evropské, tak americké společnosti, protože přístup k zahraničnímu zboží, který implikuje nižší náklady, se prodraží, zvýší se jejich výrobní náklady, a proto budou tyto výrobní náklady přeneseny na spotřebitele (ať už amerického nebo evropského), dojde ke snížení vaší kupní síly.