Střední třída má zásadní význam pro hospodářskou a sociální stabilitu země. Čím je početnější, tím větší je prosperita a rozvoj národa. Hospodářská krize z roku 2008 však zasáhla evropskou střední třídu, zejména španělskou. Je tedy třeba si položit následující otázku: Je španělské střední třídě riziko zmizení?
Před vysvětlením příčin, které vedly ke snížení středních tříd, je vhodné vědět, jaké jsou úrovně příjmů těchto sociálních tříd. Mezi ekonomy existuje určitá shoda, když se za střední třídu považují lidé, kteří mají příjem mezi 75% a 200% střední hodnoty.
Pamatujme, že medián ponechává pod 50% nejnižších příjmů, zatímco nad ním zůstává 50% nejvyšších příjmů. Pro poskytnutí konkrétních údajů činil v roce 2016 střední plat pro ženy 16 831,58 eur ve srovnání s 21 626 eury, které dostávali muži, a to vše podle údajů Národního statistického úřadu.
Od 70. let 20. století získává střední třída v ekonomice a ve společnosti váhu, což vede ke snížení procenta populace v nižších sociálních třídách. Toho všeho bylo dosaženo díky zlepšením dosaženým ve vzdělávání, modernizaci ekonomiky, začlenění Španělska do mezinárodního obchodu, postupnému zvyšování mezd a vstupu žen na trh práce.
Rok 2008, bod obratu
Rok 2008 však zabrzdil růst středních tříd ve Španělsku. Dopady této velké recese byly na ekonomiku brutální, propouštění a nezaměstnanost rostly a mzdy klesaly.
Černé mraky, které se objevily v roce 2008, nezmizely a křehká ekonomická situace, kterou Španělsko prošlo v roce 2012, vedla zemi k žádosti o záchranu banky. Evropské instituce mezitím sázely na snižování schodku veřejných financí a na opatření k přizpůsobení. Velká část těchto úprav nakonec dopadla na střední třídy, u nichž došlo k poklesu jejich úrovně příjmů.
Přesně v roce 2012 proběhla pracovní reforma. Cílem této nové právní úpravy bylo dosáhnout snížení nezaměstnanosti prostřednictvím flexibility pracovní síly. Usnadněním zaměstnavatelů při přijímání a propouštění bylo cílem ukončit dlouhodobou nezaměstnanost, podpořit trvalé přijímání a začlenit mladé lidi na trh práce.
Růst HDP a klesající nezaměstnanost se neprojevují ve zlepšení střední třídy
Jak varoval náš kolega José Francisco López ve svém článku „Míra nezaměstnanosti ve Španělsku před 10 lety“, údaje o zaměstnanosti ukazují pozitivní čísla. Již ve čtvrtém čtvrtletí roku 2018 činila podle průzkumu pracovních sil (EPA) nezaměstnanost 14,55%.
Údaje o hospodářském růstu ve Španělsku jsou také pozitivní od roku 2014 a od roku 2015 rostou nad 2%. A ekonomové tvrdí, že je běžné, že když ekonomika roste nad 2%, vytvářejí se pracovní místa.
S ohledem na ukazatele nezaměstnanosti a ekonomického růstu vše ukazuje, že španělská ekonomika je na správné cestě. Sociální realita je však velmi odlišná, zejména pro střední třídu.
Doba platnosti smluv a stagnující mzdy
Ačkoli byla vytvořena zaměstnanost, platy jsou nižší a nábor je poznamenán dočasností. Smlouvy jsou tak krátkodobé, že stačí nahlédnout do znepokojivých údajů ve zprávě Charity.
Podle Cáritase bylo během roku 2017 90% smluv dočasných, zatímco třetina z těchto pracovních míst nevydržela týden. S takovými krátkodobými smlouvami je velmi těžké přimět střední třídu, aby znovu získala svůj podíl na ekonomice.
Druhým faktorem, který vysvětluje pokles střední třídy, je stagnace mezd. Pojďme se podívat na data z Národního statistického ústavu. V roce 2016 dostaly ženy průměrný plat 20 131 eur a muži 25 924. Naopak, v roce 2012 ženy získaly hrubý plat 19 537 eur a muži hrubý plat 25 682 eur. Pokud porovnáme údaje za rok 2016, kde ekonomický růst činil 3,6%, s údaji z roku 2012, jednoho z nejchoulostivějších okamžiků španělské ekonomiky, uvidíme, že hrubé mzdy sotva vzrostly.
Ve španělském případě se tedy růst hrubého domácího produktu (HDP) neprojevil ve zlepšení blahobytu. Jedním z velkých hospodářských a sociálních problémů, kterým musí Španělsko čelit, je bezpochyby oživení středních vrstev, aby byla zajištěna stabilita a blahobyt jeho občanů.