Zóna volného obchodu je ta zeměpisná oblast, kde se dvě nebo více zemí dohodly na odstranění obchodních překážek. Tímto způsobem mohou obchodovat se zbožím a službami bez větších překážek.
V tomto typu zóny se země zavazují okamžitě nebo postupně odstranit všechny překážky obchodu. Mezi nimi vynikají cla, kvóty (na dovoz a / nebo vývoz), byrokratické překážky a další.
Je však třeba poznamenat, že země, které tvoří zónu volného obchodu, si zachovávají nezávislost v obchodní politice. To znamená, že samostatně definují své hospodářské vztahy s národy mimo území, na které se dohoda vztahuje.
Rozdíly v celní unii
Je pravda, že v zóně volného obchodu a v celní unii existuje dohoda o odstranění překážek obchodu. Oba pojmy však nejsou úplně totožné.
Na jedné straně si účastníci v zóně volného obchodu zachovávají svou nezávislost, pokud jde o obchodní politiku, kterou uplatňují v jiných zemích. Na druhé straně je v celní unii dohodnuta společná obchodní politika vůči třetím stranám.
Jinými slovy, pokud by Chile a Peru vytvořily celní unii, účtovaly by stejné dovozní sazby za dovoz vozidel z Německa. Místo toho, pokud by byla vytvořena zóna volného obchodu, obě jihoamerické země by jednoduše odstranily vzájemně cla a další překážky.
Výhody a nevýhody
Velkou výhodou zóny volného obchodu je, že umožňuje volný obchod se zbožím a službami. To podporuje hospodářskou soutěž, využívání komparativních výhod a hospodářský rozvoj.
Jednou z nevýhod však je, že tím, že se zemím umožní svobodně stanovovat své obchodní politiky s ostatními mimo rámec dohody, mohou vzniknout problémy v důsledku odlišného zacházení s dovozem.
Jinými slovy, vraťme se k výše uvedenému příkladu, předpokládejme, že německá vozidla vjíždějí do Chile a platí méně daní než v Peru. Pokud tedy obě země vytvořily zónu volného obchodu, mohl by obchodník identifikovat příležitost importovat německá auta do Peru a poté je prodat v Chile bez placení cel.