Benelux je mezivládní sdružení, které na základě celní a hospodářské smlouvy integruje Belgii, Lucembursko a Nizozemsko. Za svůj název vděčí zkratce prvních slabik názvů zemí, které dříve tvořily dnes již zaniklé Nizozemské království.
V rámci Evropské unie je Benelux dohodou, kterou Belgie, Nizozemsko a Lucembursko umožňují volný pohyb zboží, služeb a osob. Možná díky celní a pohraniční unii. Dohoda byla dokončena v roce 1958, a to navzdory skutečnosti, že její počátky sahají až do předchozích let. Prostřednictvím této dohody se tři země dohodly na hospodářské unii, která později poslouží jako příklad pro zrození Evropské unie.
Benelux je často považován za první významnou ekonomickou dohodu mezi evropskými zeměmi. Proto příklad toho, co by později dalo vzniknout Evropské unii. Ačkoli smlouva vždy platila, prošla neustálými změnami a úpravami ve svém formátu, poslední z nich v roce 2008.
Historie Beneluxu
V roce 1944, po druhé světové válce, po vyhnanství z Belgie, Lucemburska a Nizozemska v Londýně podepsaly tyto tři země smlouvu o celní unii, jejímž prostřednictvím byly odstraněny celní překážky obchodu, zboží a služeb. S cílem poskytnout těmto třem zemím čas na obnovení a stabilizaci země po meziválečném období vstoupila smlouva v platnost v roce 1948. Dohoda o hospodářské spolupráci mezi třemi územími, která by později posloužila jako příklad pro formování Evropské unie.
Přestože svaz těchto tří zemí vznikl v roce 1944, svazek těchto zemí začal po první světové válce, kdy po přerušení spojení mezi Lucemburskem a německým Zollvereinem. V zásadě, bez zahrnutí Nizozemska, byla smlouva uzavřena mezi Belgií a Lucemburskem v roce 1921 pod názvem Union Belgo-Luxemburguesa. Tato smlouva znamenala začátek toho, co by později vedlo k přistoupení Nizozemska a definitivnímu vytvoření bloku Beneluxu.
Dvanáct let po podpisu smlouvy komunitní blok posílil svůj rámec dohody a vytvořil příznivější prostředí pro hospodářskou spolupráci mezi členskými zeměmi. Spolupráce, která se pokusila dále posílit obchodní dohodu a zavést Smlouvu o hospodářské unii Beneluxu. Dohoda, která se stejným způsobem stala součástí Evropského hospodářského společenství podpisem Římské smlouvy v roce 1957.
Adheze, kterou již v předchozích letech dosáhla s dalšími integračními oblastmi. V roce 1948, po podpisu, když vstoupila do Evropské organizace pro hospodářskou spolupráci (OECE) a NATO. Později, v roce 1951, vstup do Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Dohoda, která neprošla dalšími revizemi až do roku 2008. Když byla v Haagu podepsána nová smlouva o Beneluxu, s cílem pokračovat v posilování dohody a rozšiřování nových systémů spolupráce mezi zeměmi; vstoupila v platnost v roce 2012.
Mise Beneluxu
Jako unie pro hospodářskou spolupráci má Benelux několik hlavních cílů, které ji vedly k podpisu po sobě jdoucích smluv. Mezi její hlavní cíle, jejichž základem je celá dohoda, je podpora prosperity a dobrých životních podmínek občanů, kteří tvoří členské země smlouvy.
Na druhé straně je cílem spolupráce těchto tří zemí v oblasti ekonomiky, bezpečnosti a udržitelnosti. Dalším z cílů Beneluxu, přinejmenším to potvrzují od jeho založení, je mimo jiné využití dohody mezi těmito třemi zeměmi jako testovací základny pro uplatňování předpisů Evropské unie, což usnadňuje nové prostředí spolupráce mezi členy komunitní blok.
Konfigurace Beneluxu
Za účelem zajištění správného fungování spolupráce a ochrany zájmů členských zemí zřizuje Benelux řídící orgán, který se snaží zaručit správný vývoj a fungování smlouvy o spolupráci.
Mezi orgány, které řídí hospodářskou unii, můžeme najít následující:
- Výbor ministrů Beneluxu: nejvyšší rozhodovací orgán Beneluxu se zástupci tří zemí.
- Rada Beneluxu: Má na starosti přípravu zpráv pro ministry. Skládá se z vyšších úředníků z ministerstev.
- Generální sekretariát Beneluxu: Podporuje a sleduje spolupráci v různých oblastech činnosti uvažovaných v dohodě.
- Meziparlamentní poradní rada Beneluxu: Skupina poradců, kteří posilují a radí různým vládám v otázkách souvisejících se smlouvou.
- Soudní dvůr Beneluxu: Zaručuje rovnost mezi členskými zeměmi. Zároveň zajišťuje soulad s předpisy stanovenými v dohodách.