Preferenční dohoda spočívá ve vzájemném paktu o snížení cel mezi dvěma nebo více zeměmi. To znamená, že země snižuje jeden nebo více tarifů do jiné země, což zase snižuje jeden nebo více tarifů.
Preferenční dohody nemusí mít vliv na všechny produkty. Cílem tohoto typu dohody je podpora dvoustranného obchodu mezi těmi, kdo smlouvu podepisují.
Nejsou považovány za dohody o regionální integraci, protože nezahrnují odstranění všech obchodních překážek. Ani proto, že znamenají přijetí jednotné obchodní politiky. Problém těchto dohod spočívá v tom, že se přímo staví proti principu nejvyšších výhod GATT / WTO, protože se uskutečňují v privilegiích, která nelze rozšířit na třetí země.
Výjimkou jsou preference poskytované rozvojovým zemím, protože by se na ně vztahovala zmocňovací doložka.
Zobecněný systém preferencí
Systém všeobecných preferencí byl zahrnut v roce 1968 v rezoluci 21 II) schválené na konferenci OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD).
V tomto se prohlašuje: “Cíle všeobecného systému preferencí bez vzájemnosti nebo diskriminace ve prospěch rozvojových zemí, včetně zvláštních opatření ve prospěch nejméně rozvinutých zemí, by měly být: zvýšit příjmy z vývozu těchto zemí; podporovat jeho industrializaci; a zrychlit tempo ekonomického růstu”.
Určité rozvojové země tak budou mít prospěch z nižších celních sazeb. V některých případech mohou být dokonce nulové.
Preferenční dohody v Evropské unii
Evropská unie byla jedním z průkopníků při zavádění těchto preferenčních dohod v roce 1971. Do všeobecného systému preferencí Evropské unie bylo začleněno až 178 zemí.
V tomto smyslu je Evropská unie odpovědná za přípravu programů s periodicitou 10 let, které se dotknou těch produktů, které podléhají platbě tarifů.
Obecný systém preferencí Evropské unie se vyznačuje následujícími aspekty:
- Zahrnuty jsou nové produkty, které dříve nebyly pokryty, a zvyšuje se počet produktů, které vstupují na evropský trh s tarifem 0 (známé jako „necitlivé produkty“), a zlepšují se preferenční marže.
- Zvláštní pozornost věnovaná nejméně rozvinutým zemím: Zacházení se liší podle úrovně příjmů přijímajících zemí a je výhodnější pro nejchudší země.
- Systém byl zjednodušen, v současnosti fungují pouze tři režimy: obecný, zvláštní pro méně rozvinuté státy a zvláštní režim na podporu rozvoje a správy věcí veřejných.
- Zvýšená transparentnost a zdokonalení pravidel původu: Ovlivňuje odstupňování nejkonkurenceschopnějších produktů a zavádí jednotné a jednoduché kritérium pro odstupňování, které zjednodušuje zacházení se systémem všeobecných preferencí. Pravidla původu se uplatňují na třech frontách: formální, hmotněprávní a procesní, zvyšující flexibilitu jejich zacházení a dosažení větší regionální spolupráce mezi přijímajícími zeměmi.
