Selhání státu je v ekonomii neefektivnost, která nastává v ekonomice způsobená akcí státu intervencí.
Selhání státu nastává, na rozdíl od selhání trhu, zpochybňování výkonnosti státu a jeho zásahů do ekonomiky.
V šedesátých letech se tedy díky státní regulaci objevil velmi kritický proud. Toto nařízení se snažilo regulovat tzv. Selhání trhu. Ekonomové liberálního proudu proto navrhují nové teorie, které se pokoušeli měřit, stejně jako na trhu, selhání, která byla v důsledku zásahu státu vytvořena v ekonomice.
Vysoce kritizovaným selháním státu tedy byla neefektivní alokace zdrojů zásahem státu.
Historie konceptu
Historie vládnutí státu sahá až do roku 1964. V tomto roce britský ekonom z chicagské školy a laureát Nobelovy ceny za ekonomii Ronald Harry Coase porovnal dva ekonomické systémy.
V tomto srovnání ekonom porovnává skutečný ekonomický systém s utopickým systémem ekonomické regulace. Uvedený ekonom se tak pokusil definovat situaci, která nastane, když selže aplikace určitých opatření ze strany státu. Nazval to vládním rozhodnutím.
Po objevení se tohoto výrazu se nespočet ekonomů zmiňoval o selháních státu. Jejím účelem bylo zpochybnit intervenční práci vlád a jejich předpokládanou účinnost v reálné ekonomice.
Ekonomové mají rádi liberála Thomase Sowella, který v tomto ohledu vytvořil fráze, jako například: „Politiky by měly být vždy měřeny podle účinků, které mají na společnost, nikoli podle intencionality, s níž byly uplatňovány.“ Uvedená fráze odkazuje na ta rozhodnutí státu, která, i když nejsou vůlí vlády, nastávají v důsledku jejího zásahu.
Selhání státu a liberalismus
Mezi nejkritičtější z rozhodnutí státu patří ekonomové s liberálními škrty. Tito ekonomové jsou kvůli zásadám prosazovaným liberalismem vůči státní intervenci velmi kritičtí a zdůrazňují její údajnou neúčinnost v řízení ekonomiky.
V průběhu historie byla taková intervence ospravedlňována řadou tržních selhání, která způsobovala problémy v ekonomice, ve společnosti i její nefunkčnost. Pokud však uvedená selhání trhu nebyla napravena státem, neexistovalo žádné číslo, které by zpochybňovalo práci státu při řešení uvedených problémů.
Takto se objevuje rozhodnutí státu. To umožnilo kvalifikovat ty situace, ve kterých státní intervence přináší horší výsledky než volná interakce socioekonomických činitelů.
Příklad rozhodnutí státu
Jasným příkladem selhání státu je ekonomika SSSR, když vláda znárodnila produkci kožešin v zemi.
V této souvislosti se uvedená výroba kůže projevovala jako umělá výroba, protože neměla tak vysokou poptávku, aby uspokojila vysokou nabídku, kterou generovala vláda. Tato špatná kalibrace sovětské vlády vedla k tomu, že na lodích byly shnilé tisíce kůží, vzhledem k nízké poptávce, kterou měli.
Kromě toho zdroje, které byly určeny pro uvedenou výrobu, nemohly mít alternativní využití, protože se sovětský stát zaměřil na výrobu skinů a neuvažoval o jejich novém použití.
To způsobilo nesprávné alokaci zdrojů, přičemž vláda musela nést náklady na všechny kůže, s následnými ztrátami. Proto byl vznik tohoto aktu uznán jako selhání státu v ekonomice.