Skutečná práva spočívají v moci, kterou má osoba, ať už legální nebo fyzická, nad věcí a proti třetím osobám, což nikomu neumožňuje užívat a užívat si věci, nad kterou má tuto zákonnou moc.
Abychom lépe porozuměli tomu, co jsou skutečná práva, můžeme udělat rozdíl s osobními právy, a tak lépe porozumět, co tato právní moc udělená skutečnými právy znamená.
Rozdíl mezi skutečnými a osobními právy
| SKUTEČNÁ PRÁVA | OSOBNÍ PRÁVA |
|---|---|
| Vlastník skutečného práva má moc nad jednou věcí. | Držitel osobního práva má pravomoc vyžadovat od jiné osoby, aby se chovala (dávala, činila nebo nedělala). |
| Vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou a věcí podle titulu. | Vzniká mezi fyzickými nebo právnickými osobami prostřednictvím smlouvy, jejíž povinností je dávat, dělat nebo nedělat. Jedna strana bude dlužníkem a druhá věřitelem. |
| Objekt je založen na jedné věci. | Objekt je vykreslování (dej, udělej nebo nedělej). |
| Daňový poplatník je neurčitý, protože jej lze uplatnit před kýmkoli. | Stanoví se daňový poplatník, plnění lze vymáhat pouze u dlužníka nebo jeho dědiců. |
| Je to absolutní právo. | Je to relativní právo. |
| Lze jej vymáhat vůči třetím stranám. | Lze jej vymáhat pouze mezi smluvními stranami. |
| Skutečné právo lze opustit | Osobní právo NEMŮŽE být opuštěno |
Charakteristika skutečných práv
Základní poznámky o skutečných právech jsou:
- Skutečné právo na věc dává absolutní moc jejímu majiteli, dělat si s věcí, co chce, a bránit svou moc proti všem „erga omnes“.
- Věc, na kterou spadá pravé právo, je tělesná, to znamená, že jde o hmatatelnou věc.
- Existuje možnost upuštění od skutečného práva.
- Neomezené trvání.
Příklad skutečného práva
Abychom tomu lépe porozuměli, vidíme příklad:
Skutečným právem je majetek a osobním právem je kupní smlouva.
Vlastnické právo uděluje držiteli nad věcí neomezené pravomoci, může ji užívat a užívat si ji, prodat, zatížit nebo upravit. Žádná třetí strana si navíc nemůže užívat věc (majetek) bez souhlasu majitele. Věc můžete také odhodit.
Síla skutečného práva není možnost požadovat chování od osoby, ale vymahatelnost toho, aby nebyl nikým rušen v jeho vlastnictví domu.
Kupní smlouva zakládá dvě strany smlouvy: kupujícího a prodávajícího.
Kupní smlouva poskytuje každému pouze závazek a právo. Prodávající má právo požadovat cenu věci a povinnost ji dodat a kupující má povinnost cenu zaplatit a právo reklamovat dodání věci.
O třetí straně mimo dvě strany této smlouvy nelze tvrdit, že dodržuje závazky generované smluvními stranami.
Moc osobního práva je požadavkem chování jiné osoby.
