Frakční bankovnictví je bankovní systém, ve kterém banky drží zlomek vkladů svých klientů v rezervách. Tato část je známá jako hotovostní poměr.
V rámci bankovního systému s částečnými rezervami nejsou banky povinny držet 100% vkladů svých klientů ve svých rezervách. Tímto způsobem mohou půjčit část vkladů, což jim umožňuje získat výhody a odměnit střadatele. Tento systém je založen na předpokladu, že vkladatelé nikdy nevyberou všechny své peníze najednou.
Frakční rezervní bankovnictví umožňuje, aby došlo k jevu zvanému bankovní multiplikátor. Multiplikátor banky je účinek expanze množství peněz, ke kterému dochází, když banka obdrží vklad a ponechá si jen zlomek v rezervě a zbytek půjčí. Půjčením peněz, které jsou uloženy, banka umožňuje dvěma lidem současně mít stejné peníze. Tento proces se opakuje, když příjemce půjčky vloží své peníze do banky. Proto se měnová základna neshoduje s peněžními agregáty (M1, M2, M3…).
Důsledky bankovnictví s částečnými rezervami
Z dílčí rezervy vyplývá, že bankám neustále hrozí insolvence, protože nemohou zvládnout masivní výběr vkladů. Když nastane tato situace masivního výběru finančních prostředků, nastane takzvaná bankovní panika.
Aby se zmírnilo toto pokračující riziko, systém částečných rezerv se často spoléhá na věřitele poslední instance. Tento věřitel je odpovědný za vstřikování likvidity do bank v obtížných situacích, aby se zabránilo panice bank. Ve většině případů je věřitelem poslední instance stát prostřednictvím centrální banky. Je to stejná centrální banka, která určuje, jaké procento vkladů si musí banka ponechat ve svých rezervách. Toto procento se nazývá hotovostní poměr a je to jeden z mechanismů měnové politiky, který mají centrální banky k dispozici.
Bankovní rezerva