Plná zaměstnanost - co to je, definice a koncept

Plná zaměstnanost je situace, kdy všichni jednotlivci v zemi, kteří jsou schopni pracovat a kteří to chtějí, účinně pracují buď jako zaměstnanci společnosti nebo organizace nebo si vytvářejí vlastní.

Když dojde k plné zaměstnanosti, poptávka po pracovní síle se rovná nabídce, aby byl trh práce v dokonalé rovnováze. To znamená, že v zemi s plnou zaměstnaností ji najdou všichni pracovníci, kteří patří k aktivní populaci a hledají práci. Jak však uvidíme níže, při plné zaměstnanosti zůstávají někteří lidé nezaměstnaní, což se označuje jako frikční nezaměstnanost.

Charakteristika plné zaměstnanosti

Koncept plné zaměstnanosti je spíše teoretický, protože je prakticky nemožné najít skutečný případ, kdy je nezaměstnanost přesně nulová. K tomu dochází, protože trh práce v praxi představuje mnoho nedokonalostí (informační asymetrie, předpisy, které ovlivňují pobídky pracovníků a společností atd.).

K výše uvedenému se přidává skutečnost, že trh práce je dynamický a je normální, že existuje určitá míra frikční nezaměstnanosti, protože pracovníci potřebují čas na nalezení správného zaměstnání (hledání nabídek na webových stránkách nebo v novinách, zasílání svých údajů, účast v rozhovorech atd.). To znamená, že existuje nabídka a poptávka, ale nalezení rovnováhy chvíli trvá.

Na druhé straně se neustále mění pracovní síla, kdy lidé vstupují na trh práce nebo z něj odcházejí z různých důvodů, jako jsou: nemoc, jiné zájmy, život v jiné zemi, zahájení nových studií atd.)

Mohou také nastat změny ve faktorech, které určují obchodní poptávku po pracovní síle (technologické změny, změny spotřebitelských preferencí atd.). Tyto změny mohou vést k nezaměstnanosti strukturálního typu, kde, i když existuje poptávka po práci, nabídka nemá požadované dovednosti.

Vzhledem k výše uvedenému se mnohokrát předpokládá, že v zemi existuje plná zaměstnanost, když je její míra nezaměstnanosti vysvětlena hlavně frikční nezaměstnaností.

Cíl plné zaměstnanosti

Pro zemi je dosažení plné zaměstnanosti žádoucím cílem z hlediska ekonomických, sociálních i morálních důsledků. Existují však odlišné názory na to, jak dosáhnout tohoto cíle.

Keynesianismus na jedné straně zajišťuje, že stát musí v dobách krize zasáhnout veřejnými investicemi, které vytvářejí zaměstnanost a pomáhají pokračovat v cestě růstu. Keynesiánství nevěří v automatické přizpůsobení nabídky a poptávky po práci.

Aktuální proud liberalismu naopak naznačuje, že nejlepší cestou k dosažení plné zaměstnanosti je volná soutěž. Státní intervence by se omezila na zajištění spolehlivého a stabilního právního rámce pro rozvoj podnikání.

Je také třeba zmínit, že mnoho zemí považuje práci za právo (spíše z morálního hlediska) a že stát musí jako prioritní cíl zahrnout plnou zaměstnanost.