Euro díky dobrým očekáváním trhů silně roste. Mohla by to být příležitost lépe porozumět teorii racionálních očekávání?
V roce 1972 ekonom Robert Lucas způsobil revoluci ve studiu makroekonomie s rozvojem svého Teorie racionálních očekávánína základě skutečnosti, že velká část vývoje ekonomických proměnných je založena na budoucích předpovědích tržních agentů, očekávání, která by byla také formulována racionálně a jen příležitostně nesprávná. Od té doby se velké ekonomické školy postavily na této novince (buď ji bránily, nebo kritizovaly) a nepřestaly využívat velké události ekonomických dějin, aby ji vyzkoušely. Dnes můžeme před sebou najít jednu z těchto příležitostí: shromáždění eura.
V posledních měsících komunitní měna zaznamenala na trzích silný vzestup, což zvýšilo diferenciál vůči dolaru (již blízko k 1,2 USD / EUR) a přibližovalo se paritě s britskou librou (kolem 0,9 GBP / EUR). Tento vzestupný pohyb je v rozporu s trendem zaznamenaným v posledních letech, kdy jsme viděli slabší měnu v důsledku politiky měnové expanze ECB. Naopak by mohlo být obtížné pochopit, proč euro při zachování těchto politik přesně oceňuje, což nás také vede k zamyšlení, jaké důsledky můžeme očekávat pro ekonomiku. V tomto článku budeme analyzovat obě otázky ve světle teorie racionálních očekávání.
Příčiny přecenění eura
A priori bychom mohli hledat vysvětlení v posílení evropských ekonomik, které od loňského roku zřejmě rostou dobrým tempem, zatímco zrychlují vytváření pracovních míst a udržují nízkou úroveň inflace. V této souvislosti je přirozené, že zvýšená důvěra investorů v evropské ekonomiky přiláká zahraniční kapitál a zvýší poptávku po eurech na finančních trzích. Obdobně by vývozní boom mohl také tlačit nahoru ceny měny Společenství.
Tímto způsobem bychom mohli dojít k závěru, že posílení eura je způsobeno hlavně endogenními faktory, ale bylo by špatné zapomenout na další faktory. exogenní příčiny jako oslabení dolaru. V tomto smyslu je důležité poznamenat, že síla severoamerické ekonomiky se nejeví jako dostatečná k rozptýlení pochybností o schopnosti prezidenta Trumpa uskutečnit svůj volební program (zejména daňová reforma) a nelze vyloučit že v prvních měsících roku došlo k nadhodnocování dolaru, jehož opravy se nyní mohou objevit. V každém případě je jasné, že pokles severoamerické měny má pro evropské ekonomiky zvláštní význam, pokud přispěje k posílení relativní pozice eura.
Něco podobného by se mohlo stát s librou šterlinků, stabilizovanou v posledních měsících, ale stále velmi oslabenou v důsledku pochybností o jednáních o brexitu, jejichž výsledek je stále nejistý.
Na druhou stranu nemůžeme zapomenout na roli Evropské centrální banky, jehož orgány by mohly využít výhodného okamžiku ekonomiky k normalizaci měnové politiky a zahájení stahování již tak dlouhých plánů QE. Daleko od spekulací, změna kurzu ECB je něco, co se již nachází ve všech ekonomických předpovědích, posíleno říjnovým oznámením Maria Draghiho o snížení nákupu aktiv o 30 000 milionů EUR měsíčně od roku 2018. Tímto způsobem jsme by také mohl potvrdit, že růst eura je důsledkem tržních očekávání, jejichž agenti by se nacházeli před více než předvídatelnou změnou směru v měnové politice.
Tato pozice je snadno pozorovatelná u jednoročních forwardů, které se již obchodují za 1,21 USD / EUR (když je dnes cena eura stále kolem 1,18). To přirozeně vytváří pobídky pro mezinárodní investory, aby v krátkodobém horizontu investovali do eur, zejména pokud vezmeme v úvahu, že hotovostní aktiva patří k nejbezpečnějším na trhu. Zdá se, že růst úrokových sazeb ve Spojených státech a udržování jejich úrovně v Evropě zřejmě nevytvořily dostatečný rozdíl úrokových sazeb k vyrovnání se s tímto jevem a přesměrování pohybu kapitálu směrem k dolaru. Tímto způsobem by mohla být současná situace na trzích měnových derivátů hlavní příčinou vysvětlení přecenění eura, alespoň v krátkodobém horizontu.
Důsledky pro reálnou ekonomiku
V tak heterogenní a složité ekonomice jako je evropská je logické, že účinky zhodnocování její měny jsou stejně rozmanité a obtížně analyzovatelné. V první řadě však můžeme předvídat dopad na obchodní bilanci, ačkoli rozmanitost ekonomických struktur mezi členskými státy EU může vést k odlišným a dokonce opačným trendům.
A priori bychom to mohli říci dražší euro se promítne do zvýšení prodejních cen v zahraničí, díky čemuž by evropské výrobky byly méně konkurenceschopné na mezinárodních trzích, a následně by poklesl vývoz. Aby však tato dynamika mohla proběhnout, je nutné předpokládat řadu počátečních předpokladů, jako je evropská produkce naprosto nahraditelná produkcí ostatních oblastí světa (tj. Její poptávka je dokonale elastická), která po celou dobu výrobního procesu se používají nebo se vždy prodávají pouze evropské vstupy v zemích, které nejsou součástí eurozóny.
U vývozu i dovozu by flexibilita trhů mohla anulovat účinek měny.
Realita nám naproti tomu umožňuje být k těmto předpokladům poněkud skeptičtí. Vzhledem k tomu, že většinu evropského vývozu tvoří výrobky s vysokou přidanou hodnotou, kde konkurenceschopnost závisí více na této proměnné než na prodejních cenách, je je těžké předvídat propad vývozu protože za normálních okolností má možnost nahrazení produktu tendenci se snižovat s rostoucím stupněm jeho zpracování.
Na druhou stranu má většina evropských ekonomik deficit surovin, což znamená, že silnější euro sníží náklady na dodávky, a proto budou společnosti schopny snížit své prodejní ceny při zachování svých ziskových marží a anulování počátečního účinku měny. Konečně se ztráty pravděpodobně budou soustředit také v zemích, jejichž vývoz směřuje na zahraniční trhy, což bude mít mnohem menší dopad na ty, které prodávají většinu své produkce ve stejné eurozóně.
Na druhé straně by odvětví, která jsou vystavena silné zahraniční konkurenci na domácích trzích, mohla být ovlivněna nižším dovozem, což nám umožňuje upozornit na možné problémy domácích výrobců surovin a polotovarů, a dokonce i některých průmyslových výrobců, kteří jsou již dumpingové na rozvíjejících se trzích, jako je Čína. Jinými slovy, silnější měna sníží cenu výrobků vyrobených v zahraničí a vytvoří pobídky pro spotřebitele, aby je upřednostňovali na úkor státních příslušníků.
Existuje však také možnost, že odvětví, jejichž výrobní procesy vyžadují vstupy ze zahraničí, mohou snížit své výrobní náklady, a proto reagovat na hospodářskou soutěž snížením prodejních cen. Tímto způsobem a podobným způsobem, jaký jsme si řekli, že by mohlo dojít k vývozu, by mohly být zmírněny důsledky rostoucího eura také na místních trzích.
Určitě si to všimne evropský energetický sektor, jehož základy stále z velké části spočívají na fosilních palivech dovážených z Asie a Afriky. V tomto případě skutečnost, že mezinárodní ceny ropy a zemního plynu jsou stanoveny v dolarech, znamená, že posílení eura vůči americké měně sníží náklady na tyto produkty pro evropského spotřebitele. To by mohlo umožnit větší ekonomický růst, protože rodiny by měly více disponibilního příjmu na úspory a spotřebu a společnosti by mohly vyrábět za nižší náklady (což je zásadní faktor v ekonomikách s vysokou energetickou náročností, jako jsou ty v Evropě), což by pomohlo snížit dopad oživení, které jsme zaznamenali v cenách Brent od začátku roku 2016.
Peněžní ekonomika: racionální očekávání nebo se naplňující proroctví?
Hlavním důsledkem tohoto snížení prodejních cen na vnitrostátních trzích by byl nepochybně a pokles cen a proto a zmírnění míry inflace. V tomto ohledu je důležité připomenout úsilí, které ECB vyvíjí s cílem urychlit vývoj cen v EU a vypořádat se s příznaky deflace, které během krize představovalo několik ekonomik. Proto by bylo možné říci, že nárůst inflace, který jsme letos v Evropě zaznamenali, by mohl být ohrožen silnějším eurem ve srovnání s jinými měnami, což je skutečnost, která ekonomickému tisku při mnoha příležitostech nevěnuje velkou pozornost.
Pravdou je, že účinky pohybů eura na inflaci, zdaleka ne druhoradé, jsou základním faktorem při pochopení toho, co lze očekávat od evropské ekonomiky v příštích letech. Hlavním důvodem je, že stále existuje silná závislost na politice měnové expanze ECB, jejichž rozhodnutí jsou do značné míry určována inflačními cíli, které stanovily úřady. V tomto případě se zdá, že oživení cen v průběhu roku 2017 a postupné vyčerpání Evropské centrální banky přesvědčily Maria Draghiho, že je čas snížit měnové stimuly, ale další pokles inflace by mohl naznačovat postupnější a časově odstupňované snižování. (což by umožnilo zachování současného modelu růstu mnoha zemí, ale také by znesnadnilo očištění jeho přebytků).
Můžeme si myslet, že předpovědi budou správné, protože jsou formulovány racionálně nebo jednoduše proto, že samy o sobě jsou příčinou výsledku, který očekávají.
Nakonec, přijetí toho, že většina zhodnocování eura pochází z prognóz trhu, jehož agenti by jednali racionálně (zaujetím dlouhých pozic v měně, jejíž cena se zvýší), by nás vedlo k ověřit teorii racionálních očekávání Robert Lucas.
Existoval by však také další možný způsob, jak vysvětlit současnou situaci v podobě seberealizující predikce, kdy prognózy růstu eura vytvářejí pobídky pro investory, aby na něj sázeli (zvyšování poptávky a zvyšování cen), a jako Ve výsledku bychom měli očekávané zhodnocení na trzích. Tímto způsobem můžeme debatovat mezi myšlením, že předpovědi budou správné, protože jsou formulovány racionálně nebo jednoduše proto, že samy o sobě jsou příčinou očekávaného výsledku.
Jako by to nestačilo, stále existují nevyřešené problémy, jako jsou Draghiho plány, Trumpova daňová reforma nebo jednání o brexitu. Možná nebudeme schopni předpovědět cenu eura s úplnou přesností, ale můžeme si být jisti jednou věcí: příštích několik měsíců poslouží k objasnění mnoha otázek, a to nejen pro akademické debaty o Lucasových teoriích, ale také pro kapsy Evropanů.