Zdá se, že záchrana španělských občanů neprochází příznivými časy. Poslední údaje ze zprávy vydané ratingovou agenturou Moody’s naznačují, že úspory španělských rodin klesly na 5,7% z příjmů, když před hospodářskou krizí činily 6%. Má Španělsko skutečně problém se soukromými úsporami?
Vypuknutí hospodářské krize v roce 2008 způsobilo zvýšení úspor. Byly vytyčeny málo povzbuzující obzory poznamenáné recesí a nezaměstnaností a tváří v tvář nepříznivým okolnostem španělské domácnosti nabíraly své zdroje, aby se připravily na nejhorší. Sporadické nákupy zboží, které vyžadují větší než běžné výdaje rodin, byly odloženy a nákup automobilů a spotřebičů byl ponechán na jinou dobu. To vše znamenalo snížení zadlužení domácností z 80% HDP na 60%.
V roce 2013 však pro španělskou ekonomiku nastaly příznivější časy a od té chvíle začaly růst rodinné příjmy. Na konci dlouhého tunelu recese bylo nakresleno nadějné světlo. Obavy se pomalu vytrácely a zlepšovaly ekonomický výhled a šance na přístup k financím.
Boom spotřebitelských úvěrů
Důkazem toho je, že dnes, tváří v tvář vyhlídce na nadějnější zítřek než v roce 2008, občané projevují větší optimismus, takže místo toho, aby část svého příjmu přidělili na úspory, utrácejí šťastněji a dokonce se zadlužují a spoléhají se převážně na spotřebitele kredit. A je to tak, že za poslední čtyři roky se tento typ úvěru zvýšil o 15%. Mezi důvody rozmachu spotřebitelských úvěrů patří nízké úrokové sazby a dobré ekonomické vyhlídky, což znamená, že španělští občané nejsou zatěžováni naléhavou potřebou splácet své dluhy.
Můžeme tedy říci, že španělský občan žije ze dne na den, protože od roku 2013 se spotřeba zvýšila o 13%. Přesto je spotřeba domácností stále pod úrovní před krizí.
Pozoruhodný nárůst poptávky po spotřebitelských úvěrech není jediným vysvětlujícím faktorem poklesu míry úspor ve Španělsku. Reforma práce zavedená v roce 2012 znamenala větší flexibilitu a implikovala pokles mzdových nákladů. Jinými slovy, s nižšími platy se španělští občané věnovali uspokojování svých základních potřeb, takže měli menší příjem, který mohli utratit za úspory. V tomto smyslu musíme zmínit nízké vstupní platy pro ty, kteří vstupují na trh práce, protože zaznamenali pokles, který se pohybuje mezi 15% a 20%. S průměrným platem 24 864 eur podle informací z daňové agentury není úspora zrovna snadný úkol.
Struktura populace a typy rodin také ovlivňují výši příjmů věnovaných úsporám. Vezměme v úvahu velký počet mladých lidí a rodin s osamělými rodiči, jejichž schopnost spořit je mnohem menší než u tradiční rodinné jednotky.
Finanční úspory versus úspory nemovitostí
Nemůžeme zapomenout na typ úspor, na který sází důležitá součást španělské společnosti. Proti finančním úsporám najdeme takzvané „úspory nemovitostí“, to znamená investici do bydlení jako formu úspor.
Ve Španělsku je běžné uchýlit se k vlastnictví domu, protože se jedná o aktivum, které se časem přecení a může být také ponecháno jako dědictví. Důkazem důležitosti investic do bydlení je, že ve Španělsku má 40% rodin druhý majetek. Investice do nemovitostí však má své nevýhody, jako je nedostatek likvidity při řešení naléhavých dluhů, omezení, které s sebou přináší, pokud jde o požadavek mobility pracovní síly, a velký dluh, který může mít zahájení hypotéky.
I když ne každý má přístup k úsporám nemovitostí, nejzranitelnější skupiny, jako jsou mladí lidé a nezaměstnaní, mají skutečné potíže s přístupem k hypotečním úvěrům, pomocí nichž mohou financovat nákup svého domu.
