Proč vám banka nabízí tak nízké vklady? Je to něco, co zůstalo, nebo je to naopak něco dočasného?
Ačkoli existuje mnoho faktorů, které ovlivňují úrokovou sazbu nabízenou bankovními vklady, hlavnímu hráči se říká Evropská centrální banka (ECB).
ECB je měnovým orgánem pro země eurozóny. Je to ten, kdo stanoví oficiální úrokové sazby, vkladovou facilitu a marginální úvěrovou facilitu. Rovněž formuluje vše, co souvisí s operacemi nezbytnými k dosažení měnové stability a inflačního cíle. Inflační cíl, který v případě ECB činí 2%.
Jinými slovy, ECB vystupuje jako regulátor ekonomiky. Pokud ekonomika roste mnohem vyšším tempem a inflace roste nad 2%, ECB stahuje peníze z ekonomiky zvyšováním úrokových sazeb. Na druhé straně, pokud ekonomická aktivita poklesne a inflace nedosáhne 2%, sníží to úrokové sazby, aby se do ekonomiky vložily peníze.
Obecněji řečeno, mluvíme o expanzivní měnové politice, když chceme dosáhnout hospodářského růstu, a o restriktivní měnové politice, když chceme dosáhnout rychlosti ekonomického růstu. V běžném jazyce, když motor spaluje a je nucen, ECB zvyšuje sazby a když se nespustí, ECB sazby snižuje.
ECB v současné době provádí nekonvenční měnovou politiku s výrazně expanzivním záměrem. Abyste pochopili, když viděl, že auto nemůže dosáhnout větší rychlosti, stiskl tlačítko pro oxid dusný. To, jak uvidíme později, přineslo ziskovost bankovních vkladů na historická minima.
Jak jsme se sem dostali?
Abychom pochopili, jak jsme se k této situaci dostali, bylo by nutné studovat a přezkoumat mnoho let ekonomické historie. Studujte dokonce před teoriemi Adama Smitha, Davida Ricarda nebo Karla Marxe. Zárodek toho, co dnes žijeme, je dávno před rokem 2007. Z mého pohledu bylo semeno během 20. století intenzivně zaléváno a dnes přežíváme důsledky.
Za prvé stojí za zmínku, že umístění zde neexistuje. Mluvíme o historických událostech a vlivech, které nás vedou k tomu, že bankovní vklady mají směšnou ziskovost. A proto nejsme nakloněni aroganci diktovat, zda je to dočasně nebo trvale, dobré nebo špatné pro ekonomiku kontinentu.
V tomto smyslu zůstaneme u nedávných událostí. V těch, které se staly nedávno a které nám v souhrnu mohou pomoci přiblížit se k tomu, co se stalo v posledním desetiletí.
Úpadek Lehman Brothers a záchrana AIG
Dne 15. září 2008 působil Federální rezervní systém (FED) jako katalyzátor nejhlubší finanční krize od roku 1929, a to se zdánlivě svévolným rozhodnutím o záchraně banky Bearn Stearn, nikoli banky Lehman Brothers.
O dva dny později, 17. září 2008, po pádu Lehman Brothers, aby se zabránilo dalšímu debaklu, FED vysvobodila pojistitele z AIG. Hlavy amerického měnového orgánu ospravedlňují své rozhodnutí zachránit AIG poté, co to neudělaly s Lehman Brothers, argumentem, že potenciální škoda způsobená selháním AIG je mnohem větší než škoda způsobená selháním investiční banky.
20. listopadu 2008, 66 dní po bankrotu Lehman Brothers, utrpěl S & P500 pokles ekvivalentní 40%. Ekonomika se rozpadala.
Federální rezervní systém jedná, ECB ne
17. prosince 2008 snížil Federální rezervní systém Spojených států sazby na rozmezí 0–0,25%. Fed nikdy nesnížil sazby na tak nízkou sazbu. Injekce je pod vedením Bena Bernankeho tak silná, že sazby poklesly z 5,25% v srpnu 2008 na 0% v prosinci téhož roku.
Barack Obama, tehdejší prezident Spojených států, uznal, že to nestačí, a tvrdil, že prezident Fedu bude kreativní. Od té doby by Ben Bernanke začal aplikovat slavnou QE (Quantitative Easing), což by ve španělštině bylo něco jako kvantitativní uvolňování. Vrátíme-li se k původnímu jazyku, oxid dusný k posílení ekonomiky.
Evropě však reakce trvá mnohem déle. Německo v čele s Angelou Merkelovou, která má na rozhodnutí mnohem větší vliv než ostatní prezidenti, prosazuje snížení úrokových sazeb a uplatňování expanzivní měnové politiky. Vzhledem k historickému pozadí se obávají inflace. Konkrétně na důsledky, které podle některých historiků vyústily v ekonomicky destruktivní dobu, která vedla k nástupu moci nacistické totality. Následující graf ukazuje vývoj úrokových sazeb FED (modrá) a ECB (červená).
Ekonomická krize zasáhla v USA dno
Při pohledu zpět do června 2009 bychom mohli ukončit hospodářskou krizi ve Spojených státech. Krize, která byla od druhé světové války nejdelší.
Evropa naproti tomu pokračuje svým vlastním tempem. Mnoho evropských politických vůdců situaci popírá. Mluví se o zelených výhoncích, oživení a ekonomika pokračuje ve svém kurzu.
Krize státního dluhu a první výpomoc
9. května 2010, prakticky rok poté, co se americká ekonomika začala vzpamatovávat, si Evropa uvědomila, že takto to nemůže pokračovat. Cena státního dluhu stále roste a důvěra klesá. Po schůzce schválili záchranu 750 000 milionů eur, aby byla zajištěna měnová stabilita. Následuje finanční pomoc nejvíce postiženým zemím: okrajové země.
Periferní země, které Britové posměšně nazývají PIIGS: Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko, se snaží situaci přesměrovat pomocí balíčku opatření spolu s finančním, který je slibuje zachránit před katastrofou hospodářská a sociální situace.
Na začátku roku 2012 dosahuje státní dluh nad 1 rok, tedy to, co ECB popisuje jako dlouhodobé úrokové sazby, svého maxima. Řecký 10letý dluhopis dosahuje ročního úroku 40% a je na pokraji bankrotu.
ECB uplatňuje záporné úrokové sazby
Poprvé v historii Evropské centrální banky (ECB) jsou použity záporné úrokové sazby. Konkrétně je vkladová facilita nastavena na -0,10%. Záporné úrokové sazby se vztahují i na jiné rezervy než povinné minima. Jinými slovy, za účelem zvýšení úvěru je nadměrná likvidita penalizována.
Na začátku roku 2015 se tedy ECB rozhodne učinit rozhodnutí. Poté, co viděl, jak se dopad peněžní transmise zhoršuje, se rozhodl provést kvantitativní uvolňování (QE), které znovu aktivuje ekonomiku. V březnu 2015 začala ECB nakupovat aktiva od komerčních bank a připravovat program nákupu cenných papírů ve veřejném sektoru.
Jinými slovy, ačkoli se ekonomika již zotavovala od roku 2012, činila to se spoustou pauz a obtíží. Problémy nejen ve finančním sektoru, ale také ve veřejném sektoru. V roce 2015 se s latentním zpomalením rozhodli dát všechno maso na gril.
A co banky?
Po tomto shrnutí situace se dostáváme k zásadnímu bodu: bankovní vklady. ECB provádí velmi expanzivní měnovou politiku, úrokové sazby poklesly a banky se řídí následujícím scénářem:
- Museli udělat obrovské úpravy. Pokusili se vyčistit své účty, přizpůsobit se novým předpisům a mnoho z nich skončilo sloučením.
- Oficiální úroková sazba je velmi nízká. Pro banku je půjčka od ECB téměř zdarma, ne-li zdarma.
- Banky vydělávají peníze hlavně půjčováním. To je to, co známe jako zprostředkovací rozpětí. To znamená, že v případě banky není půjčování jako by společnost neprodávala produkty.
V důsledku toho banky činí následující úvahy:
- Abych přežil, musím zaplatit.
- Pokud chci půjčit, musím si od někoho půjčit.
- Od koho si půjčuji? Kdo mi to může nabídnout levněji.
- Ten, kdo to nabízí nejlevněji, je ECB, která je také rozhodnuta, že půjčuji více peněz.
- Protože nepotřebuji soukromé spořiče, abych získal peníze, které později půjčím, nabízím jim zanedbatelný výnos.
A v nich jsou bankovní vklady na minimu, protože nebudou nabízet spořiteli více za peníze, které mohou získat za méně. A co dělá spořič? Nebo se svými penězi nic neděláte, protože ani vklady vám nedovolí bojovat s inflací, umístíte je na dluhový trh nebo je investujete. Výsledek? Státní dluh je financován ještě levněji a akciový trh roste. Motivováno samozřejmě také dalšími faktory, ale vše se počítá.