Banka pro mezinárodní platby (BIS)

The Bank for International Settlements, nebo BIS za zkratku v angličtině (Banka pro mezinárodní platby), je mezinárodní organizace zaměřená na stimulaci měnové a finanční spolupráce po celém světě. Tato velká entita je často považována za určitý druh dohledu nad centrálními bankami.

Tento orgán se narodil v roce 1930, a je proto považován za nejstarší finanční instituci současnosti. Její ústředí je ve švýcarském městě Basileji se střídavými kancelářemi v Hongkongu a Mexico City.

Jak je to organizováno?

Obvyklá činnost BIS je založena na vzájemných vztazích jejích tří rozhodovacích orgánů: Valného shromáždění centrálních bank, které jsou součástí organizace, jejího představenstva a generálního ředitele, kterému je nápomocen výkonný výbor.

V počátcích bylo jejím úkolem spravovat platby, které bylo Německo nuceno platit Versailleskou smlouvou po první světové válce. V průběhu let BIS získávala a rozšiřovala svou akční sílu a kompetence až do současnosti.

Cíle a funkce Mezinárodní vypořádací banky

Jejím hlavním cílem je finanční a měnová stabilita, na které spolupracuje s centrálními bankami s myšlenkou podporovat větší spolupráci v mezinárodním měřítku.

Mezi svými více funkcemi je Banka pro mezinárodní platby odpovědná za jednání jako místo pro debaty a rozhodování jako jádro dohledu nad finančním sektorem na mezinárodní úrovni. Alternativně také hraje důležitou roli jako centrum pro ekonomické studie nebo jako zástupce depozitáře zajištění (také známý jako správce) v různých globálních finančních operacích.

Všechny tyto úkoly z něj činí mezinárodního prostředníka, který zase sleduje měnovou a finanční stabilitu a funguje jako pojištění nebo záruka operací mezi centrálními bankami.

Červené čáry BIS

Jedním z nejvýznamnějších omezení, kterým tato instituce ve své práci čelí, je nemožnost poskytovat půjčky vládám a státům nebo otevírat účty jejich jménem, ​​aby byla zachována její dohledová a vyvážená pozice na celém světě.

Ve stejném smyslu nemá Mezinárodní platební banka pravomoc přijímat vklady od velkých společností nebo jednotlivců bez ohledu na jejich velikost nebo důležitost.