Daňová neutralita je událost, ke které dochází, když působení různých daňových poplatků nemá žádný vliv na rozhodnutí o spotřebě nebo výrobě, ani na alokaci zdrojů v ekonomice.
Daňová neutralita je tedy charakteristikou, kterou daný daňový systém může, ale nemusí mít. Tato charakteristika se projeví, když různé daňové odvody, které tvoří uvedený daňový systém, nemají žádný vliv na jiné proměnné v ekonomice.
Mezi další proměnné, které, jak je uvedeno v technické definici, patří soukromá spotřeba, výroba a také alokace zdrojů v soukromém sektoru.
Uveďme příklad, můžeme říci, že existuje daňová neutralita, když nepřímé daně ze spotřeby nemají žádný vliv na zaznamenanou spotřebu. Pokud jde o výše uvedené, řekli bychom, že pokud jde o přímou daň ze spotřeby, existuje daňová neutralita.
Daňová neutralita v hospodářských dějinách
V průběhu 18. století různí myslitelé klasické ekonomické školy poukazovali na potřebu uplatňovat daně, které by neměly mít nežádoucí dopady na ekonomiku. Tímto klasičtí myslitelé poukazovali na potřebu uplatňovat daně, které ani v případě daní neměly žádný dopad na záměry ekonomických agentů. Tímto způsobem dosažení neutrality nezasahováním do preferencí uvedených agentů.
Tito myslitelé se snažili ukázat, že zavedení daní by mělo v co nejmenší míře změnit preference ekonomických agentů tím, že nezpůsobí například zvýšení cen, které by způsobilo jiné rozdělení příjmů. Stejným způsobem navíc nemá snaha zajistit, aby uvedené uložení, protože se jedná o uložení, nemělo dopad na alokaci zdrojů.
Toto, s přihlédnutím k touze, aby daňový systém zůstal mimo různé ekonomické síly, se nazývalo daňová neutralita.
Od té doby je koncept široce obhajován liberálními ekonomy. To znamená, že ti ekonomové, kteří se nejvíce podobají libertarianismu, prosazují zrušení daní nebo pokud možno dosažení daňové neutrality. Tímto způsobem se snažíme, aby nedocházelo ke zkreslení v důsledku zavedení určitých daní.
Kritika daňové neutrality
Různí ekonomové tvrdě kritizovali daňovou neutralitu. Kritika, která byla vznesena, nebyla založena na správnosti dosažení této neutrality či nikoli, ale na obtížnosti dosažení této neutrality, kdy daně nemají přímé účinky na ekonomiku.
Na tomto základě mnoho ekonomů označilo daňovou neutralitu jako utopii. Jelikož jsou daně tak či onak ekonomickou zátěží, která musí být z důvodu výdajů státu povinně nesena. Tímto způsobem také z důvodu zdanění dochází k závěru, že uvedené zdanění má dopad na ekonomiku, protože jde o ekonomickou zátěž, kterou musí daňoví poplatníci financovat, což snižuje jejich kupní sílu a úroveň příjmů.