Moderní doba - co to je, definice a koncept
Moderní doba je historická fáze, která se odehrává mezi 15. a 18. stoletím. Na rozdíl od středověku se moderní věk vyznačuje kulturním pokrokem, objevy, vytvořením států, rozvojem světové ekonomiky a větší váhou rozumu nad vírou.
Za výchozí bod novověku se proto považuje konec Byzantské říše (pád Konstantinopole v roce 1453), zatímco na konci této široké historické etapy bude vypuknutí francouzské revoluce v roce 1789.
Politické a sociální změny
V tomto historickém období tak buržoazie získá ve společnosti stále větší význam. A to je to, že síla buržoazie rostla díky tomu, že zbohatla díky své rostoucí moci nad obchodem. Na druhé straně si státy vytvoří vlastní zákony, které již nebudou podléhat morálním standardům církve.
V novověku došlo také k důležitým objevům, jako byl příjezd do Ameriky a Austrálie. To vše vedlo k významnému rozmachu evropských národů, které by se nakonec staly velkými světovými mocnostmi.
Ekonomika a obchod v moderní době
Geografické objevy vedly k velkému rozmachu obchodu, který se rozvíjel po celém světě. Tímto způsobem budou velkými centry světového obchodu hlavní evropská a asijská města. V této souvislosti se otroctví bohužel stalo velmi výnosným obchodem. Spolu s otroctvím se množilo i pašování určitého zboží. V každém případě bylo zvýšení obchodu velkým stimulem pro ekonomiky hlavních mocností té doby.
Pokud jde o ekonomické myšlení, zrodil se merkantilismus, který tvrdil, že bohatství národa bylo založeno na akumulaci drahých kovů. Již v závěrečných fázích novověku, kdy buržoazie získává sociální moc a s první průmyslovou revolucí, se kapitalismus nakonec objeví.
Moderní doba je dobou objevů velkých navigátorů. Právě zde najdeme jména slavných námořníků jako Christopher Columbus, James Cook, Magellan a Juan Sebastián-Elcano. Díky těmto námořníkům a námořnímu průzkumu byly objeveny nejvzdálenější části světa.
Ale kromě geografického průzkumu byly tyto první cesty do nejvzdálenějších míst Ameriky, Asie, Afriky a Oceánie začátkem budoucího kolonialismu. Tímto způsobem vytvořily Francie, Španělsko a Anglie mimo jiné velké koloniální říše, které s sebou přinesly velkou kulturní a ekonomickou výměnu.
Myšlenka a náboženství v novověku
Moderní doba s sebou přinesla důležité změny ve filozofii, a tedy i ve způsobu chápání člověka a náboženství. Tak se objevila nová náboženská hnutí, jako je protestantismus. Tady vyniká Martin Luther, který nespokojený s bohatstvím a korupcí katolické církve provedl protestantskou reformu. Reakcí katolické církve na protestantismus, který získal věřící, byla protireformace. Mezitím v novém světě probíhalo důležité evangelizační dílo ke katolicismu.
Renesance však dala vzniknout novému způsobu chápání lidského myšlení. Pokud ve středověku zaujímal Bůh ústřední roli, v renesančním člověku je dána mnohem větší role, zatímco klasická kultura civilizací, jako je Řecko a Řím, je zachráněna a rozum získává víru. Rozhodující pro šíření kultury byl také vynález tiskařského lisu Němce Johannesa Gutenberga. To vše vedlo k více než pozoruhodnému povzbuzení umění a vědy, zejména v zemích bez inkvizice.
