Opuštění cizí měny je proces, při kterém národní nebo cizí měna opouští zemi prostřednictvím obchodních transakcí nebo finančních transakcí v zahraničí.
Odliv cizí měny tedy může být proces, kterým země platí v zahraničí za řadu zboží nebo služeb. Tyto transakce jsou zahrnuty do platební bilance. Když země v zahraničí nakoupí více, než prodá, deficit, který nastane, určitým způsobem znamená, že do zahraničí odešlo více cizí měny za účelem nákupu produktů, než těch, které vstoupily prodejem služeb produktů. To by byl případ obchodních transakcí
Stručně řečeno, všechno, co produkuje odchod kapitálu ze země do zahraničí.
Odliv cizí měny se vztahuje také na ty jednotlivce, kteří stejně jako země posílají kapitál do zahraničí. To je případ remitencí. To by byl případ finanční transakce.
Daň z odtoku cizí měny
Aby se zabránilo úniku kapitálu ze země do zahraničí, stanoví mnoho zemí takzvanou „daň z odlivu cizí měny“.
Tato daň se kromě zdanění zahraničních operací snaží zabránit nadměrnému odlivu kapitálu. Tím se odradí od této praxe.
Za tímto účelem jsou rovněž zavedeny celní kontroly, které mají zabránit tomu, aby dotyčná osoba uprchla ze země s určitými hlavními městy. Stejným způsobem, jakým sleduje platbu daní za uvedený odchod.
Tato daň je uváděna například v zemích jako Ekvádor.
Mezinárodní rezervy
Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) jsou tyto rezervy vnějšími peněžními zdroji, které mohou být okamžitě k dispozici centrální bance. Za ně nese odpovědnost uvedený měnový orgán.
V tomto smyslu se cíl mít tyto rezervy velmi liší v závislosti na zájmech každé země. Cílem je však pomoci zemi prezentovat stabilitu, pokud jde o kupní sílu. V tomto smyslu jsou mezinárodní rezervy odpovědné za vyrovnání platební bilance s rozdílem mezi příjmem a odlivem kapitálu do zahraničí.
Tímto způsobem mezinárodní rezervy slouží také jako kompenzace makroekonomické a finanční nerovnováhy, bez ohledu na to, zda mají vnitřní nebo vnější původ.