Konzul je osoba odpovědná za výkon nepolitických funkcí v zahraničí, která zastává oficiální funkci. Vykonává svoji činnost na konzulátu.
Konzul je jmenován státem původu, jedná se o veřejného činitele. Jeho cílem je usnadnit a sloužit lidem se státní příslušností původu, kteří pobývají nebo jsou v zemi, kde je konzulát nainstalován.
Funkce konzula
Vídeňská úmluva o konzulárních vztazích z roku 1963, která tuto otázku upravuje na mezinárodní úrovni, ve svém článku 5 uvádí konzulární funkce:
- Chraňte v přijímajícím státě zájmy vysílajícího státu a jeho státních příslušníků, ať už fyzických nebo právnických osob, v mezích povolených mezinárodním právem.
- Podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých vztahů mezi vysílajícím a přijímajícím státem a rovněž podporovat přátelské vztahy mezi nimi v souladu s ustanoveními této úmluvy.
- Být informován všemi zákonnými prostředky o podmínkách a vývoji obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu, informovat o tom vládu vysílajícího státu a poskytovat údaje zúčastněným osobám.
- Prodlužte pasy a cestovní doklady státním příslušníkům vysílajícího státu a víza nebo vhodné doklady osobám, které chtějí cestovat do uvedeného státu.
- Poskytovat pomoc a pomoc státním příslušníkům vysílajícího státu, ať už jde o fyzické nebo právnické osoby.
- Působit jako notář, jako úředník v civilním rejstříku a v obdobných funkcích a výkonu jiných správních funkcí, pokud nebudou odporovat zákony a předpisy přijímajícího státu.
- Zajistit v souladu s právními předpisy přijímajícího státu zájmy státních příslušníků vysílajícího státu, ať už fyzických nebo právnických osob, v případě dědictví z důvodu smrti, ke kterému dojde na území přijímajícího státu.
- Hájit v mezích stanovených právními předpisy přijímajícího státu zájmy nezletilých a jiných osob, které nemají plnou kapacitu a které jsou státními příslušníky vysílajícího státu, zejména je-li pro ně požadováno opatrovnictví; nebo konzervatoř.
- Zastupovat státní příslušníky vysílajícího státu nebo přijímat vhodná opatření k jejich zastupování před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v souladu s praxí a postupy platnými v přijímajícím státě, aby toho bylo dosaženo v souladu s právními předpisy a jejich nařízení, jsou přijímána prozatímní opatření k zachování práv a zájmů těchto státních příslušníků, pokud je z důvodu jejich nepřítomnosti nebo z jakéhokoli jiného důvodu nemohou včas bránit.
- Komunikovat soudní a mimosoudní rozhodnutí a vyplňovat žádosti o právní pomoc v souladu s platnými mezinárodními dohodami, a pokud takové dohody neexistují, způsobem slučitelným s právními a správními předpisy přijímajícího státu.
- Vykonávat v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu práva na kontrolu nebo inspekci plavidel, která mají státní příslušnost uvedeného státu, a letadel registrovaných v tomto státě a rovněž jejich posádek.
- Poskytovat pomoc lodím a letadlům uvedeným v předchozí části a také jejich posádkám; obdržet prohlášení o plavbě těchto plavidel, zaslat a potvrdit dokumenty na palubě a aniž jsou dotčeny pravomoci orgánů přijímajícího státu, provádět průzkumy o událostech, ke kterým došlo během plavby, a vyřešit veškeré spory všeho druhu to může nastat mezi kapitánem, důstojníky, námořníky, pokud to dovolují zákony a předpisy vysílajícího státu.
- Vykonávat další funkce svěřené vysílajícím státem konzulárnímu úřadu, které nejsou zakázány právními a správními předpisy přijímajícího státu nebo proti nimž nemá námitky, ani ty, které mu jsou přisuzovány platnými mezinárodními dohodami mezi státem který odesílá a přijímá.
Římský konzul
Konzul byl nejvyšší mocenské postavení během římské republiky, které trvalo od roku 509 před naším letopočtem. Do 27 a. Každý rok byli zvoleni dva konzulové a během tohoto roku museli plnit svůj mandát. Přisuzovaly se mu politické a vojenské funkce, které se staraly o řízení říše.
Byli vybráni dva po druhém, aby působili proti a omezili sílu druhého, takže ani jedna ze dvou postav neměla neomezenou moc. Pokud některý z nich během svého mandátu zemřel, někdy byl vybrán náhradní konzul a jindy to byl druhý konzul, který držel veškerou moc až do konce svého mandátu.
Později, po založení Římské říše, období bezprostředně po republice, se k moci dostali císaři. Směr říše zůstal v jejich rukou a odsunul konzuly na diskrétnější funkce.
